na Blog.cz

ZEMĚ PŮVODU: Česká republika

KLASIFIKACE FCI: IX. skupina - společenská plemena, X. sekce - kromforlendr ( předpokládané zařazení)

CELKOVÝ VZHLED: středně velký tříbarevný strakatý pes s harmonickou a nepříliš těžkou stavbou těla, vyvážených proporcí, mírně obdélníkového rámce, s klopenýma ušima, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.

HLAVA: lehká, suchá, mírně klínovitá s nevýrazným stopem; skus nůžkový ( častá ambice některých P či M v chrupu); tmavé oko mandlového tvaru; ucho dopředu sklopené ve tvaru V, poměrně malé, těsně přiléhající k lícím.

KRK: nepříliš dlouhý, šikmo nesený, zužující se směrem k hlavě, přiměřeně silný, s volnější kůží na hrdle ( netvoří výrazný lalok)

TRUP: hřbet rovný, směrem dozadu se mírně svažující; bedra spíše delší; záď mírně spáditá; břicho vtažené.

HRUDNÍK: dobře utvářený, prostorný, ne však sudovitý, mírně se zužuje směrem k zádi; hloubka je větší než jeho šířka

HRUDNÍ KONČETINY: dobře úhlené, paralelní, středně silné kosti.

PÁNEVNÍ KONČETINY: paralelní, dobře úhlené se středně silnou kostrou, přiměřeně osvalené.

POHYB: prostorný, plynulý, elegantní, velmi vydatný, vytrvalý, lehký a pružný.

OSRSTĚNÍ: 1. krátké - srst je patrová, s podsadou patrnou především v zimě, 2. dlouhá - tvoří praporce na uších, končetinách, hrudi, břiše a límec okolo krku.

BARVA: vždy trikolorní; dva základní typy zbarvení - černo-žluto-bílé a hnědo-žluto-bílé.

VÝŠKA: 43-53 cm

HISTORIE: Plemeno bylo vyšlechtěno v padesátých letech 20. století panem Františkem Horákem pro laboratorní účely. Cílem šlechtění byl jednotný ráz psa s důrazem na klidnou, mírnou povahu, vysokou plodnost, nenáročného na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním. Výchozí pár zvířat byl neznámého původu - fena podobná německému ovčákovi a pes podobný hladkosrstému foxteriérovi. K jejich potomkům byl ve třetí generaci přikřížen německý krátkosrstý ohař. V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes oficiálně zaregistrováno. V osmdesátých letech 20. století přestalo být využíváno pro výzkum a pod názvem český strakatý pes byla zbylá zvířata předána chovatelské veřejnosti. Následoval útlum chovu a kvůli nedostatku chovných zvířat a vysoké vzájemné příbuznosti bylo postupně do chovu využito několik jedinců neznámého původu s odpovídajícím exteriérem a jeden malý münsterlandský ohař.

POVAHA: Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes; bystře sleduje okolí, dobrý hlídač, ne však agresivní.

VYUŽITÍ: Aktivní společenský pes, který by se jistě, díky své stavbě a temperamentu, dokázal v mnoha psích sportech ukázat ve velmi dobrém světle. Možná trochu nezasloužené zůstává tak trochu popelkou i v dnešní době, která nahrává mnoha jiným ,,voříškovsky" vyhlížejícím plemenům.

ZEMĚ PŮVODU: Československo, nyní ČR

KLASIFIKACE FCI: Vii. skupina - ohaři, I. III. sekce - kontinentální ohaři hrubosrstí, typu grifona - s pracovní zkouškou.

CELKOVÝ VZHLED: ušlechtilý ohař, střední velikosti, téměř čtvercového rámce, s hrubou srstí, jehož celkový vzhled svědčí o odolnosti a síle.

HLAVA: suchá, poměrně úzká a dlouhá, vysoko nasazená na krku; nosní hřbet poněkud delší než mozkovna, mírně klenutý; stop středně výrazný; nos tmavě hnědý; skus nůžkový; chrup úplný ; oko tmavě jantarově či ořechově hnědé; ucho vysoko nasazené, těsně přiléhá k boku hlavy, ke konci se zužuje.

KRK: středně dlouhý, se správně vyvinutým svalstvem, suchý a vysoko vsazený do hrudi; linie je poněkud klenutá.

TRUP: hřbet krátký, rovný, pevný; kohoutek výrazbý; záď mírně spáditá; břicho mírně vztažené.

HRUDNÍK: zepředu tvar lyry, dosahuje minimálně k lokti; žebra dobře klenutá

OCAS: nesen horizontálně v linii hřbetu nebo mírně vzhůru, nasazen ve výši prodloužené linie hřbetu, středně silný, krátí se ze 3 pětin svojí délky.

HRUDNÍ KONČETINY: dobře osvalené, šikmo uložené, svírající s ramenní kostí tupý úhel

PÁNEVNÍ KONČETINY: jsou postavené poněkud dozadu, což umožňuje psovi snadný pohyb.

POHYB: pravidelný v kroku i v klusu, nevyjazující žádný pohyb dovnitř ani do stran; zadní končetiny se pohybují přesně za končetinami předními

OSRSTĚNÍ: jemná a hustá podsada, hrubé a tvrdé pesíky; vlníky jsou výrazné na hrudi, na hřbetě, na slabinách a na lopatkách; pro plemeno je typický vous.

BARVA: tmavý bělouš s plotnami nebo bez nich, hnědák s bíle prokvetlými znaky na hrudi a na dolní části končetin nebo bez znaků

VÝŠKA A HMOTNOST 58-66 cm, 22-34 kg

HISTORIE: Doložitelná data sahají do roku 1348, kdy jsou písemné záznamy o psech zvaných cannis boemicus. S prvním vyobrazením se setkáme na obraze z počátku 16. století. V 17. století patřili čeští lovečtí psi mezi velmi uznávané a vyhledávané v celé střední Evropě. V roce 1896 byl založen Spolek pro ohaře hrubosrsté, kde poprvé padlo současné pojmenování plemene - český fousek. V období před první světovou válkou byl český fousek nejrozšířenějším hrubosrstým ohařem, který se vyskytoval na území bývalého Československa. První světová válka a její následky téměř zapříčinily zánik tohoto plemene, ale později se začalo s jeho regenerací. Základem této regenerace se stalo několik původních typických jedinců, z nichž se podařilo systematickým chovem dosáhnout současného moderního typu, který zaujímá druhé místo mezi loveckými plemeny používanými v ČR a na Slovensku. Svého uznání FCI se plemeno dočkalo v roce 1963.

POVAHA: Snadno cvičitelný, ovladatelný, trpělivý, výborněě spolupracující s majitelem, ale přirozeně ostrý na škodnou.

VYUŽITÍ: Především vynikající všestranný pracovní pes pro mysliveckou praxi s vrozenými schopnostmi pro práci v poli, ve vodě i v lese.

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie

KLASIFIKACE FCI: III.skupina - teriéři, I. sekce - vysokonozí teriéři - bez pracovní zkoušky.

CELKOVÝ VZHLED: v podstatě pracovní teriér nenápadného, ale milého vzhledu, s charakteristickou, krátou, a nepříliš vysokou, tzv. vydří hlavou.

HLAVA: mírně široká, s krátkým a silným čenichem, nos černý, toleruje se i játrový a masový, skus nůžkový ( klešťový přípustný), oko tmavé, ucho malého tvaru ,,V", spadající kupředu po lících.

KRK: střední délky

TRUP: hluboký, úzký, dostatečně dlouhý, silná bedra.

HRUDNÍK: možno obepnout oběma rukama za lopatkami, žebra dozadu položená, ne příliš klenutá.

OCAS: krátký, silný u kořene, potom se zužuje, vysoko nasazený, vesele nesený, ale nepřetočený nad hřbet.

HRUDNÍ KONČETINY: rovné, ne příliš kostnaté.

PÁNEVNÍ KONČETINY: typické.

POHYB: rychlý, vytrvalý, je schopen sledovat koně.

OSRSTĚNÍ: tvrdé, husté, s hustou podsadou.

BARVA: červená, pšeničná, šedá a tříslová nebo modrá a tříslová.

HMOTNOST: 5,1-7,1 kg

HISTORIE: Plemeno pochází z hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem a Cheviotských kopců. Mluvilo se o nich jako o rudých ďáblech s hrubou srstí a využívaní byli k lovu lišek, hlodavců, jezevců a vyder.

ZEMĚ PŮVODU: Francie

KLASIFIKACE FCI: I. skupina- psi ovčáčtí a honáčtí, I.sekce - ovčáci- s pracovní zkouškou

CELKOVÝ VZHLED: robustní pes, mrštný, svalnatý a s dobrými proporcemi, s živým a čilým pohybem, s vyrovnanou povahou, není ani agresivní, ani bázlivý.

HLAVA: silná, dlouhá, s vyjádřeným stopem a lehce klenutým čelem; nos silný, vždy černý; skus perfektně se uzavírající; oko tmavé ( u šedě zbarvených možno šedé), spíše velké; ucho vysoko nasazené, spíše krátké a nikoliv přiléhající.

KRK: osvalený, dobře do plecí zasazený

TRUP: rovný hřbet, záď málo šikmá, lehce zaoblená

HRUDNÍK: široký ( na šířku ruky mezi lokty), dlouhý a dosahující k loktům

OCAS: ocas dobře osrstěný, na konci tvoří háček, nízko nesený; dosahuje k hlezennímu kloubu nebo jej o nejvýše 5 cm přesahuje.

HRUDNÍ KONČETINY: dobře osvalené, silná kostra, končetiny kolmo postavené.

PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře osvalené, silná kostra, hlezno ne příliš nízko nad zemé; s dvojitým paspárkem.

POHYB: standard neuvádí.

OSRSTĚNÍ: kroucené, dlouhé, suché (kozí srst), s lehkou podsadou; hlava podkrytá srstí, tvoří kozí bradku a vousy, obočí lehce zakrývá oči.

BARVA: jakékoliv jednotné zbarvení s vyjímkou bílé, kaštanové a mahagon; tmavé barvy jsou upřednostňovány, plavá vždy v teplém tónu.

VÝŠKA: 56-68 cm

HISTORIE: Původ tohoto plemene je velmi blízký ostatním plemenům ovčáckých psů s dlouhou srstí v obličeji a sahá až 6.000 let př.n.l. do Asie. Lze doložit, že na území Francie se podobní psi vyskytovali již ve 14. století. Postupně byli kříženi s molossy a dalšími plemeny ve snaze získat univerzálního psa pro práci se stádem, hlídáni i lov. S rozmachem chovu ovcí v 17. století stoupla poptávka po psech zaměřených na práci se stádem a v roce 1749 vzniklo první školicí středisko pro ovčácké psy nedaleko Paříže. Na první velké výstavě bylo předvedeno 13 jedinců, a to jak krátkosrstých ( předci dnešních beauceronů), tak dlouhosrstých. Do plemenné knihy byl první briard zapsán v roce 1885 a o dva roky později vznikl první standard a klub chovatelů francouzských ovčáků. Samostatný klub por briardy funguje již od roku 1909. V ČR je plemeno chováno od konce 70. let minulého století.

POVAHA:Pozorná, vytrvalá, pracovitá; briard je učenlivý, temperamentní, ale má sklony k samostatnému uvažování; je veselý, mohou se objevit problémy s dominantním chováním či bázlivostí

VYUŽITÍ: Aktivní rodinný a pracovní pes, vhodný pro takřka všechny druhy výcviku, ale vzhledem k poněkud samostatné povaze bývá neustálený ve výkonech.

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie

KLASIFIKACE FCI: VIII. skupina- retrívři, slídiči a vodní psi, I. sekce - retrívři- s pracovní zkouškou.

CELKOVÝ VZHLED: silně stavěný, s krátkými bedry, velmi aktivní; s širokou mozkovnou; širokým a hlubokým hruníkem a dobře klenutými žebry, široký a silny v bedrech a pánevních končetinách.

HLAVA: mozkovna široká, jasně řezaná, stop vyjádřen; tlama silná, čelisti a zuby silné; dokonalý a kompletní nůžkový skus, oko středně velké, hnědé nebo oříškové; ucho ani velké, ani těžší, visí a těsně přiléhá.

KRK: suchý, silný, mohutný, přecházející v dobře postavené plece.

TRUP: rovný hřbet; široká, silná a pevně svázaná bedra.

HRUDNÍK: dobré šířky a hloubky, s dobře klenutými ,,sudovitými" žebry.

OCAS: velmi silný u nasazení, postupně se zužující, střední délky, bez praporců, s hustou srstí- tzv. ,,vydří" ocas; nesen vesele, ale ne nad hřbet.

HRUDNÍ KONČETINY: se silnými kostmi a při pohledu zepředu nebo ze strany postavené od loktů kolmo k zemi.

PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vyvinuté, záď směrem k ocasu neklesá.

POHYB: volný, pokrývající odpovídající prostor; přímý a rovnoběžný pohyb předních i zadních běhů.

OSRSTĚNÍ: krátké, husté, bez zvlnění nebo praporců, na omak působí jako tvrdé; podsada odolná proti povětrnostním vlivům.

BARVA: černá, žlutá (od světle krémové až po červenou liščí) nebo játrová/ čokoládová; povolena je malá bílá skvrna na hrudníku.

VÝŠKA A HMOTNOST: 54-57 cm, hmotnost standard neuvádí