Facebook- KLIKNI ZDE !


,,Kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy." - Africké přísloví
,,Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských necností.
,,Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje více než sebe."
,,Život je pes, a proto žít je psina!"

Exteriér ani zdraví štěňat množitele nezajímá

25. února 2017 v 19:21 | Věra Brunclíková |  Chov

Exteriér ani zdraví štěňat množitele nezajímá

Problém u všech známých a oblíbených plemen psů, čivavy nevyjímaje, je jejich rozmnožování lidmi, kteří prodávají štěňata bez průkazu původu. Děje se tak proto, že veřejnost má o plemeno zájem, a argument zní, že nechtějí psa na výstavy. Tyto bezpapírové "čivavy" kazí svým vzhledem a povahou pověst cíleně šlechtěných čivav. Často se na mě obracjí zájemci o čivavu s dotazem, jestli nemám na prodej štěně bez PP. Ráda bych ted případným zájemcům o štěňata vysvětlila, proč nechovám štěňata bez průkazu původu.

Moje první fena čivavy stála dvacet tisíc korun a má průkaz původu (PP). Koupila jsem si ji od chovatelky s řádnou smlouvou, která mi zaručovala několik důležitých a zásadních věcí: Fena má tetovací číslo shodné s registračním číslem v průkazu původu, takže vím, kdy se narodila, kdo jsou její rodiče, prarodiče i praprarodiče. Tato fena pochází z českého chovu, a ve chvíli, kdy se rozhodnu, aby měla štěňata, přesně vím, kdo jsou její příbuzní, abych ji nenakryla jejím bratrem, otcem či jiným příbuzným, aby se z takového spojení nenarodila v lepším případě trošku přihlouplá, retardovaná štěňata.

Retardovaná a znetvořená čivava

Život s takovým psem totiž není rozhodně zábava ani relax, protože ho často nenaučíte ani základním hygienickým návykům, takže to, že máte doma psa, cítí hned každý, kdo strčí hlavu do vašho bytu, ačkoliv vy sami si to už ani neuvědomujete. Poznala jsem příliš mnoho takových "čivav" bez PP, které jejich majitelé učili čistotnosti sice správně, ale bezúspěšně - jejich mozek nebyl schopen informace zpracovat. Často se v psí škole setkávám s majiteli, kteří tento problém řeší, a často nejsem ani první, a jistě ani poslední, koho v této věci vyhledali. Učit retatdovaného psa hygieně je nereálné. Čivavy jsou od přírody velmi čistotné a bystré, a je smuté, že množitelé bez základních genetických znalostí neuváženým spojením rodičů dokážou svými odchovy takhle ničit pověst plemene. V tom horším případě se ště'ňata narodí navíc se zdravotními problém, část vrhu bývá znetvořena a část přežije. Často se stává, že u čivavy koupené bez PP a rodokmenu dochází k úhynu.

Proč taková štěňata můžou brzy uhynout?

Množitel vám nikdy neřekne pravdu o svých odchovech. Štěně vám prodá příliš brzy (věk v týdnech a měsících je nepravdivý a hmotnost se dá počítat na gramy, což je reakce množitelů na poptávku po skutečně malilinkých čivavách). Štěně nebylo nikdy očkováno a nikdy nevidělo veterináře (razítka v očkovacím průkazu jsou podvod). Štěně byl nemocné už ve chvíli koupě a kupující to nepoznal (nemoc se může projevit za pár dnů až dva týdny). Štěně nebylo nikdy odčerveno a má bříško plné parazitů přenosných na člověka (obvyklé škrkavky a tasemnice). Štěně je ve špatné kondici (nadopované speciálními injekcemi s vitaminy, aby se kupujícím jevilo pár dní v pořádku). Veterinární léčba je poměrně drahá záležitost, a když svého psa hodně milujete, chcete pro něj logicky tu nejlepší péči. Novopočený majitel štěňátka se však určitě chce radovat z jeho přítomnosti, ne v prvních dnech a týdnech, kdy má ze štěňátka radost celá rodina, často s bezmocí přihlížet tomu, jak se to malinké stvoření ztrácí před očima a i přes veškerou snahu veterináře odchází nadobro. Navíc, ačkoliv je veterinářů hodně a mnozí mají k dispozici širokou škálu léků, nikdo z nich nemá živou vodu, která by jako jediná mnoha takovým štěňatům pomohla. Mnohdy chybí veterinářům tak praktické zkušenosti, které mají dlouholetí chovatelé čivav.

 

Proč Váš pes tahá na vodítku?

23. února 2017 v 19:53 | Stanislava Čermáková |  Poradna
Proč Váš pes tahá na vodítku?
A přitom stačí tak MÁLO, aby to nedělal!

První nápověda - otázky

Dělali byste něco, co vás bolí a co vám nepřináší nic pozitivního? Proč by to dělal pes? Co tím od vás (alespoň občas) váš pes získává? A tahal na vodítku jako malé štěně?

Druhá nápověda

Jedna z nejčastějších situací, kterou můžete vidět v parku nebo na cvičáku: Na vodítku je štěně, pubertální či dospělý pes (na věku opravdu nesejde) a na napnutém vodítku táhne majitele ke svému psímu kamarádovi, také upoutanému na vodítku. "Jé, to jsme rádi, že vás vidíme. Jé, jak se Alík vítá s Azorem, to je tááák roztomilý! A jak se jinak máte?" zní na střídačku z úst majitelů, zatímco se pejsci očichávají, pacinkují, prostě idylická chvilka, která ale jednou také povede k tahání na vodítku. A vy se pak budete ptát: "Proč to dělá? Proč mě tahá?" Inu, protože když někdy tahal, dostal se ke svému psímu kamarádovi, prostě tam, kam chtěl! "Ale to je něco jiného" zazní. "To byl přece Alík, a to mi nevadilo, ale tohle je cizí pes, a já to TEĎ nechci!"
Aha, a jak to má váš pes poznat? Číst naše přání a představy neumí nejen náš partner, ale ani náš pes! Asi to tedy chce mu říct, kdy se může jít očichat a hrát si, viďte? Ne jen upevňovat psí zkušenost - někdy, když táhnu, dostanu, co chci...

Třetí nápověda

A to, co platí o vítání a očichávání jiných psů, platí téměř stoprocentně i o lidech. Štěnítko si vyšlapuje na vodítku a zazní: "Ten je tak krásný, pocééém!" A plyšáček roztomile táhne, aby se dočkal pohlazení a pomazlení, a vaše oči jsou zalité slzami dojetí a štěstí, jak krásné máte štěně a že to okolí vidí a ocenilo (ocenilo tím i vás)! A uběhne čas a vy pak za ročním psím puberťákem, se kterým se už nikdo nechce mazlit, neb 1. slintá, 2. je špinavý, 3. se ho všichni bojí, jste taženi na vodítku (nebo pokud je na volno, běžíte za vítacím psem mizejícím v dáli) a řvete: "Proč mi to děláš? Pán se s tebou nechce mazlit! Já vím, že jsi moooc hodný pes a chceš si jen hrát...!" A přitom stačí tak MÁLO! Od štěněte psovi jasně říkat: "Teď se můžeš jít mazlit, hladit..." - co já vím. A pes pak při pohledu na jiného člověka čeká na váš povel, a ne že zase táhne na vodítku, a někdy to prostě vyjde!
Věci jsou prosté, viďte? Stačí se zamyslet, co svým chováním psa učím, a pak si říct: Opravdu to chci? Anebo obráceně - napsat si, jaké chování by se mi od mého psa líbilo, a když vím, co chci, už je jednoduché najít řešení, cestu!


Working testy- sport pro retrívry

22. února 2017 v 6:52 |  Ostatní
Working testy

Retrívři se stávají stále populárnějším plemenem na celém světě. Spousta lidí si pořídí krásné chlupaté štěně jako rodiného mazlíčka a vlastně ani neví, že retrívr je nejen rodiný pes, ale také pes lovecký s vrozenou chutí pro práci a hlavně pro aport. Každý, kdo se svému retrívrovi věnuje, brzy zjistí, že je to pes velmi učenlivý, a hlavně je pro něj práce zábavou. Pokud nechcete svého ,,přítele" využívat pro lovecké účely, kupte si dummy a začněte se věnovat tomuto sportu. Pokud přece jen pomýšlíte na lovecké zkoušky, i tak můžete začít s working tsty a potom jen plynule přejít na práci se zvěří.

Working testy (WT) jsou rozšířeny v celé západní Evropě a ti nejlepší reprezentují svoji zemi na mezinárodních zkouškách. U nás je tento sport teprve v začátcích. Podařilo se založit občanské sdružení Retriever SportCZ, jehož základním cílem je výcvik retrívrů pro WT a pořádání tréninků a samozřejmě zkoušek zvaných WT.

A co vlastně WT jsou?

Working testy jsou zkoušky z aportování za použití dummies. Dummy je speciální aportovací pomůcka o hmotnosti 500 g použitelná pro práci na souši i ve vodě.
U working testů nejsou úkoly předem známé a stanovuje je rozhodčí, který vychází z doporučených schémat pro sestavování úloh v jednotlivých výkonnostních třídách, které volí podle konfigurace terénu, zkušeností, požadavků lovecké praxe a stupně vycvičenosti retrívrů. Stupeň obtížnosti WT odpovídá zařazení retrívrů do jednotlivých výkonnostnách tříd. Rozhodčí může jednotlivé úkoly různě kombinovat do jednoho úkolu a právě skutečnost, že předem nikdy nevíme, co přijde, dělá z WT velmi vzrušující záležitost.
Aby bylo možno absolvovat WT v příslušné výkonnostní třídě, je nutno jednoduše umět vše, co tato třída vyžaduje. K tomu je pak nutno zvládnout nejen základní výcvik, ale mít i určitou zkušenost, flexibilitu, oboustrannou důvěru a harmonii v týmu. Všichni účastníci zkoušek mají naprosto stejné úlohy a rozhodčí se snaží maximálně omezit vliv náhod.
Do prostoru zkoušení přivádí vůdce psa na vodítku, poté mu rozhodčí vysvětlí, co se od něj očekává. Samotné zkoušení psa pak již probíhá bez obojku a vodítka.
 


Tři základní dovednosti pro výcvik malých plemen

8. července 2014 v 0:00 | František Vanžura - Psí sporty |  Klasický výcvik
V tomto článku si shrneme základní dovednosti pro sportovní výcvik malých plemen.

1. Aport

Aportování je základem pro speciální cviky - pachové práce (rozlišování, vyhledávání, apod.), a bez rozpracovaného aportu se s nácvikem pachovek těžko začíná. Zatímco velcí psi jsou při obraně stále motivováni rukávem, malý pes při speciálních cvicích musí být hlavně motivován svou chutí aportovat. Pes se musí naučit provést aport nejen z hodu, ale také dohledat a přinést předměty položené na zemi, a navíc různé materiály (včerně kovu - klíčů). Aport může být také skvělou motivací a zároveň odměnou pro nácvik aktivní a pozorné poslušnosti. Při široké škále plemen, která se zapojují do výcviku, se často setkáváme s tvrzením, že tohle či tamto konkrétní plemeno od přírody neaportuje, a že se to nedá překonat. Kořistnický pud má však v sobě každý pes a štěňata všech plemen se přetahují o hračky. Zkušenosti tak jasně potvrzují, že schopnost naučit se aport není až tak ovlivněna plemenem, jako spíše přístupem majitele psa.

2. Odolnost při střelbě

Zkušební řád sportovní kynologie pro malé "zdědil" od velkých plemen také přezkušování odolnosti psa ke střelbě při poslušnosti, konkrétně při dlouhodobém odložení psa a jednom dalším cviku (dle obtížnosti zkoušky, např. aport přes překážku). Řada psovodů toto vidí jako problém (jak také prokázala nedávná anketa Klubu výcviku mezi psovody), který je může od tohoto výcviku dokonce odrazovat. Je však velmi nepravděpodobné, že by tento test byl v brzké době odstraněn, je proto třeba se na tento aspekt připravovat již od štěněte. A to doslova, protože prvním krokem je správný výběr štěněte, kdy se bojácnost k ruchům okolí dá už částečně odhalit ve smečce, než si štěně odebereme od chovatele. U malých plemen navíc ještě neexistují ustálené pracovní chovné linie, které b dávaly vysoký předpoklad, že štěně bojácné nebude. Dále je nutné předcházet po celý život psa zbytečně stresovým situacím, jako jsou silvestrovské oslavy apod. Nakonec je třeba svým chováním psa ujistit, že střelba není nic negativního, čeho by se měl obávat.

3. Stopování

Sportovní kynologie je takový "psí víceboj" a jednou z klíčových disciplín jsou stopy. Hlavním specifikem stop je to, že jejich nácvik je dlouhodobá záležitost. Z poslušnosti můžeme někdy nabýt dojmu, že naučit nějaký cvik je otázka dnů nebo maximálně týdnů, což u stop na vyšší úrovni v žádném případě neplatí. Všechno je třeba si řádně "odchodit" a odpracovat. Navíc stopuje se za každého počasí a na různých terénech, ne všechny jsou pro malého psa zcela přívětivé. Je několik způsobů, jak stopy učit (klasika, koláče, čtverce, atd.), každý si musí vybrat pro sebe ten nejlepší. V každém případě ale platí zásada - začít včas a vytrvat. Vidíme už příklady malých psů, kteří byli schopni se dopracovat až na stopařský vrchol tří- a vícehodinových stop zkoušek FH2 či ZPS2.

Lékem je včasná socializace a nácvik

Správným přístupem pro tři výše zmíněné typické problémy je věnovat se jim už od raného věku štěněte, využít jeho přirozenosti. Každý z těchto problémů se při zanedbání později už těžko napravuje a velmi snižuje možnost se dostat se psem do vyšších úrovní zkoušek. Při výchově a výcviku je tedy vždy třeba přemýšlet v souvislostech a cvičit od dohledem instruktora či v kolektivu, který dokáže psovoda opravit či poradit nejlepší přístup k danému cviku.


Historie dogdancingu v České republice

5. července 2014 v 15:44 | Alena Smolíková |  Dogdancing
Dogdancing dorazil do České republiky v roce 1999, kdy se v Praze konalo nulté mistrovství České republiky pod heslem "Kevim Costner tančil s vlky, my tančíme se psy". Pořadatelem akce byla Canisterapeutická společnost v čele se Zdenkou Galajdovou. Soutěž se konala v Jedličkově ústavu a měla jen stručná pravidla, která vyšla písemně ve všech tehdy dostupných kynologických časopisech i denním tisku. Kategorie byly rozděleny podle věku psovodů na děti, mládež a dospělé. Vyhlášena byla i kategorie zdravotně postižených. Soutěžit se mohlo ve dvojicích nebo sólo, s jedním nebo více psy. Hodnotila se fantazie, elegance, souhra člověka a psa a hlavně radost na obou stranách.


A o radost a souhru se psem šlo dle slov Zdenky Galajdové především: "Ne každému se vždy zadařilo, tréma a cizí prostředí udělaly občas i z dobré přípravy v domácím prostředí problém, ale nikdy nikdo nebyl vyřazen, šlo o čistou radost a motivaci pracovat se psem." Tanec nesměl trvat déle než 6 minut. V čele poroty zasedl Vlastimil Harapes, který hodnotil eleganci a fantazii. Vedle něho usedla paní Dora Geblerová starší, která dozírala na zacházení se psy a jestli se výcvik neblíží týrání. Třetím sudím byla členka Nadace na ochranu zvířat. Zúčastnil se dvacet odvážlivců.


V květnu 2000 se konalo již první mistrovství s názvem Tančící Sírius a v listopadu ještě mistrovství Moravy. Začátkem tohoto roku byla také do Česka pozvána Manuela Nassek z Rakouska a předvedla vystoupení se dvěma border koliemi na mezinárodní výstavě psů v Brně.
Již od první soutěže byla výraznou postavou Martina Klimešová s fenou vlčího špic Andy, následovně s fenou belgického ovčáka Bárou. O rok později se objevila Šimona Drábková s dobrmankou Sárou. Mistrovský titul v následujících letech vyhrála vždy jedna z nich.
V roce 2001 se mistrovství konalo v Blansku a o rok později v Třebíči, kde byla poprvé otevřena i kategorie pro začátečníky. V roce 2002 byl založen Klub tance se psem, jehož předsedkyní byla Hana Rajtšlégrová. Klub se rozhodl uspořádat ještě vlastní mistrovství republiky v Blansku, a tak se stalo, že v tomto roce byla mistrovství dvě.
Klub tance se psem (KTP) vytvořil vlastní pravidla, která určovala, že soutěžící musí ve své sestavě předvést pět povinných prvků: otočka, chůze u nohy, obíhání, couvání a tanec na dálku (libovolný prvek ze vzdálenosti min. 3 metry od psovoda). Kategorie byly děleny nejen podle věku (na mládež a dospělé), ale také podle výkonnosti (začátečníci, pokročilí, elitní).
Čtvrtý ročník mistrovství se v roce 2003 vrátil do Prahy a v listopadu pořádal KTP v Blansku mistrovství Evropy v tanci se psem. Bohužel se na soutěž kromě Čechů přihlásily jen tři Polky. Bylo to ale poprvé, co byl do Česka pozvána zahraniční rozhodčí, a to Annie Clayton z Anglie.
V roce 2004 založila Šimona Drábková druhý klub, a to Dogdancing Club Czech Republic (DDCCR). Ten převzal oficiální anglická pravidla a stal se pobočkou Paws n Music Associations. Soutěžící si mohli vybrat ze čtyř divizí - musical dressage (podobné drezúře koní, cvik musí být předváděn přesně do hudby a pes by měl po většinu sestavy klusat), heelwork to music (chůze u nohy do hudby), freestyle (volný styl) a dances with dogs (zde se musel psovod tanečně zapojovat). Kromě soutěží v těchto divizích se začaly skládat i postupové zkoušky, tři úrovně v každé divizi, tedy celkem 12 zkoušek.
V roce 2005 uspořádal DDCCR první mistrovství republiky v dogdancingu rozdělené na divize.
Nutno podotknout, že v letech 2004-2007 se u nás konala Dog Dancing Show Prague. Soutěž, která byla velice oblíbená a ojedinělá svými pravidly. Pořadatelem byl Antonín Grygar, uznávaný rozhodčí agility. Soutěž byla tříkolová. První kolo se skládalo z povinných prvků, které si soutěžící vylosoval. Druhé kolo byla krátká sestava s povinnou rekvizitou. Třetí, finálové kolo, byla volná sestava, do které postoupil pouze omezený počet soutěžících. Dá se říci, že tato soutěž byla nejprestižnější soutěží u nás a účastnily se jí i týmy ze zahraničí. Čtyři ročníky mají jen dvě vítězky - první dva roky vyhrála Šimona Drábková s dobrmankou Sárou a další dva Alena Smolíková s border kolií Keysi.
V roce 2010 zanikl KTP a zůstal pouze DDCCR, který upravil svá pravidla a od roku 2013 se nesoutěží ve čtyřech divizích, ale zůstaly pouze dvě, heelwork to music a fŕeestyle.

Pes a letadlo

4. července 2014 v 18:35 | Psí sporty - Eva Lačňáková |  Poradna
Chystáte se s vaším psem někam daleko a uvažujete o letadle? Tady je pár rad a tipů. Zvažujete s vaším pejskem letět? Cestu v každém případě plánujte dostatečně dopředu,zjistěte si, která společnost do vámi zvolené destinace psy bere a za jakých podmínek.

Veterinární požadavky

Určitě si ověřte veterinární požadavky nejen země, do které cestujete, ale i letecké společnosti, která psa bude přepravovat. Standardním požadavkem je pet passport s vyznačeným platným datem očkováním proti vzteklině, obvykle i potvrzení o aktuálním zdravotním stavu psa. Co se speciálních požadavků týká, některé země mají i další požadavky, např. Finsko vyžaduje podání tablety proti srdečním červům maximálně 24 hodin před letem (hodinu potvrzuje veterinář).



Kam dál


848















Virtuální stáj Ufonek
*
www.psiadusa.sk
Svoboda zvířat
Pets Planet
pomipo.blog.cz
http://nd01.jxs.cz/629/041/edf2fcfaf9_50364717_o2.jpg

úvodní strana