Facebook- KLIKNI ZDE !


,,Kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy." - Africké přísloví
,,Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských necností.
,,Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje více než sebe."
,,Život je pes, a proto žít je psina!"

Srpen 2009

Silas Bookg

25. srpna 2009 v 14:52 | knírač |  Psí články


Silas Bookg


Věk: 23 let
Psi: Back(BOC,7 let),Caje(šeltie 3,5 roku),Sun(NOC 3 roky),Me(BOC 0,5 roku)
Úspěchy: EO2008-1.místo medium(Caje)
EO2007-1.místo (Back)
MS FCI-1.místo v agility jednotlivců large(Back)
MS FCI 2007-2.místo v jumpingu jednotlivců large(Back)


Silas Bookg žije se svou přítelkyní Noemií,synem Marlonem a se sedmi psy v jižním Německu,20 km od švýcarské Bazileje.Kromě agility si Silas rád zaběhá nebo se projede na kolečkových bruslých.Agility ale věnuje nejvíce času-patří mezi ty šťastlivce,kteří mohli propojit svého koníčka s povoláním.



Představíš nám svoje psy trochu blíže?
Mám tři border kolie a jednu šeltii.Nejstarší je sedmiletá borderka Back,šeltii Caje je 3,5 roku a border kolie Sun je tříletá.Nejmladším přírůstkem je sedmiměsíční border kolie Me.Noémie má dvě border kolie a jednu šeltii.

Back je tvoje první border kolie?A byla tvým prvním psem na agility?
Ke 13.narozeninám jsem dostal svého prvního psa-křížence.S ním jsem agility začínal.Tři roky na to jsem se rozhodl pořídit si border kolii.Toto plemeno mi totiž učarovalo,když jsem je sledoval u nás na cvičišti,jak lehce a ochotně se učí...Ještě než jsem si pořídil Back,měl jsem možnost s jednou border kolií cvičit.Nadchla mě svou pracovitostí i svými fyzickými proporcemi.

Existuje ještě jiné plemeno,které by sis rád pořídil,nebo se kterým bys rád cvičil?
Myslím,že pudlové jsou legrační.A pak mám rád drobnější tmavě zbarvené maliňáky.

Po tvém obrovském úspěchu na Europien Open 2008,kdy se ti podařilo vyhrát kategorii large i medium,jsi jistě přesvědčil spoustu lidí,že se dá tvůj styl vedení použít na jakéhokoliv psa.Jaké jsou tvoje další úspěchy?
Na EO 2008 jsem s Back navíc obhájil titul z roku 2007.V roke 2006 jsem vyhrál na MS FCI agility jednotlivců a v roce 2007 jsem byl druhý na MS FCI v jumpingu jednotlivců.Také jsem s Back vyhrál AWC 2006.S Caje jsem se účastnil MS FCI 2008.

Jak často a dlouho trénuješ?
V létě trénuji dvakrát týdně,v zimě jednou týdně v jezdecké hale.Navíc dávám svým psům v zimě asi na 4-8 týdnů pauzu.Pro každého psa sestává jeden trénink ze dvou až tří 5-10 minutových cvičení.

Máš svůj vlastní parkúr,nebo trénuješ v nějakém klubu?
Máme vlastní překážky,v létě trénujeme na louce,v zimě přemístíme překážky do jezdecké haly.

Agility běháš opravdu agresivně,v tvém podání je to skutečně sport.Trénuješ i sám sebe?
Pokud je čas,chodím si zaběhat nebo se projet na kolečkových bruslích.

V jakém věku začínáš se svými psy trénovat a jakým způsobem?Myslím tím skoky,slalom,zóny...
Myslím,že s výchovou začíná člověk již v okamžiku,kdy si štěně donese domů.Trénuji zprvu bez překážek,tak se štěně naučí pracovat blízko mě i na dálku.Samozřejmě nechám štěně probíhat tunely.V 6-8 měsících začínám cvičit skočky-na výšce 5 cm učím psa všechny své povely.Slalom učím nejdřív ve 12-14 měsících metodou uličky.Tu pak trénuji každý den.Kontaktní zóny cvičím od 6-8 měsíců.

Jakými základními body bys popsal svůj styl?
Dosáhnout se psem nejlepší a nejrychlejší dráhy a také správně připravit psa na další pokračování parkúru.

Jaká byla cesta k tvému stylu vedení?
Zkoušel jsem všechno možné a to nejlepší pak používal

Existuje nějaký trenér nebo závodník,který hodně ovlivnil tvůj styl?
Ne,nikdo konkrétní.Ale myslím si,že jenom pouhým pozorováním a zkoušením se člověk hodně naučí.Učit se dá i tím,že zjistíte,že některé věci jsou nepoužitelné.

Jak často závodíš?
V létě více než v zimě.Ale celkově bohužel ne až tak moc.

Závodíš i v zahraničí?
Ano,ale jen zřídka,protože výsledky ze zahraničí se u nás v Německu nezapočítávají.

Díky rodině a počtu vašich psů ani není lehké najít čas ještě pro nějaký jiný psí sport...
Máme Sacco.cart(vozík za psy),se kterým rádi jezdíme.Také se věnuji trochu tréninku triků,ale ne tak profesionálně jako Noémie.Agility je pro mě číslo jedna.

Vím,že semináře s tebou jsou organizovány po celé Evropě.Jaké je trénovat s lidmi v zahraničí?
Je velmi zajímavé pozorovat některé styly vedení,následně je míchat s mým stylem a vylepšovat.Je opravdu zábavné sledovat,jak moc se některé týmy mohou zlepšit.

Jaké jsou nejčastější chyby psovodů,účastnících se tvých seminářů?
Největší chybou je svádět chyby na psa a také špatná motivace.Myslím,že někteří psi se mohou velmi zrychlit,pokud bude použita správná motivace.

Jsi tak mladý,ale už jsi stihnul v životě tolik věcí-máš rodinu,v agility jsi dosáhl velkých úspěchů...Máš představu,kde bude Silas za 20 let?
To se uvidí!To vám můžu říct až za 20 let.

Ptala se Martina Klimešová.

TTM 2009 Starý Plzenec

25. srpna 2009 v 12:29 | knírač







Letos byl již po několikáté TÁBOR TALENTOVANÉ MLÁDEŽE 2009 STARÝ PLZENEC

Bylo na něm přes 50 psů a účastníků...


_°°Tady jsou nějaké fotky...DD










86 kB


183 kB

152 kB

Sportovat se šarplanincem???Třeba,ale s rozumem

19. srpna 2009 v 14:21 | knírač |  Psí články





SPORTOVAT SE ŠARPLANINCEM???TŘEBA,ALE S ROZUMEM




http://www.skvpm-klub.si/pasme/slike/sarplaninec2.jpg


,,Váš pes se nehodí pro závodění agility?A nebaví ho honit se za frisbee?Tak na co ho máte?''Takhle odsoudila mé dva šarplanince,tedy pastevce,a tím i všechny psy této skupiny kamsi mezi zbytečnosti jedna moje známá.Samá má borderku.A v tom to právě je.To nepochopení,že každé plemeno formoval člověk pro určitou činnost,je právě fantastické,že si dnes můžeme vybrat takové,jaké vyhovuje našim představám a potřebám.Aktivně trávit čas ovšem můžeme s každým plemenem,tedy i pasteveckým.I se šarplanincem můžeme chodit na cvičiště,věnovat se dogtrekkingu a třeba i agility.Jen jde o to,jaké cviky si z těchto sportů vybereme.Dopředu a na rovinu pak také říkám,že k vrcholovému závodění ve sportech,které e dnes zatím se psy provozují,se šarplaninec nehodí.A to přesto,že jsme měli za dobu,kdy se tito psi v České republice chovají(od konce 70.let minulého století),mezi nimi fenu se záchranářskými zkouškami,psy se zkouškami ze základní poslušnosti a majitel jednoho krašského pasteveckého psa(plemeno vytvořené ve Slovinsku z pasteveckých psů ze šarplaniny) úspěšně zvládá dogtrekking.


Tak proč tu jsou...

Nejprve je dobré si uvědomit,proč šarplaninci a alší pastevecká plemena vznikla a jaká je jejich přirozená práce.To pak pomůže pochopit,proč se do něčeho z aktivit se psy pustit a o jiném zase naopak ani neuvažovat.
Jejich hlavním posláním byla ostraha stád před šelmami a případně i lidskou škodnou a přesně pro tohle si je lidé pořizují i dnes.,,Je výborný pro toho,kdo chce mít pěkného,poměrně skromného psa,který výborně ohlídá pozemek,dům,rodinu,''uvádí Alexand Došek.Tyto psy začal chovat v Česku mezi prvními a má je dodnes.
Především tedy se šarplaninec necvičil jako psi ovčáčtí,ale vychovával.Nechtělo se totiž od něj(dodnes to tam,kde dělá svou původní práci,platé),aby obíhal stádo,poštipoval na povel ovce,jak to dělají border kolie nebo jiní ovčáčtí psi,a nutil je běžet přesně tam,kam to potřeboval ovčák.Pastevecký pes,který by se tak choval,by byl okamžitě od stáda oddělen.Šarplaninec se na Balkáně většinou nechává natolik sžít se stádem,že ovce považují za bližší než člověka,tvoří jakoby jeho smečku.Proto nimi i zůstává,pokud si totiž zvykne víc na člověka,od stáda utíká.Majitel ho může nechat s ovcemi na pastvině docela samotného,s veškerou odpovědností za bezpečnost skupinymtudíž hodně záleží na schopnosti psa samostatně se rozhodovat.Takový pes jde tam,kam stádo,ohlídá ovci,která právě rodí a zaostává za ostatními,někdy na sebe i převezme úlohu vůdce místo berana.Když se ovce klidně pasou na místě a škodná není v dohledu,má tedy klid i on.Vybere si nějakou vyvýšeninu,kde zalehne a bedlivě pozoruje okolí,aby mu neuniklo,když se přiblíží vlk nebo medvěd.Pokud se stádo dá do pohybu,běží s ním.
Není zcela jasné,proč dokáže jeden pes ve stádu ovcí odradit od útoku smečku vlků.Odborníci to vysvětlují tím,že vlci nejsou schopni rozeznat ve změti těl přesný počet psů.Divoké šelmy se obávají zranění,protože to jim znemožňuje sehnat další potravu a čekala by je jistá smr hladem.
http://www.skvpm-klub.si/pasme/slike/sarplaninec3.jpg
Raději se proto stáhnou a jdou za snažší kořistí.Zřejmě díky tomu dokáže pes odradit i mnohem silnějšího medvěda.Nedávno jsem měla možnost vidět v přírodě(ne za ohradou v zoo)ze vzdálenosti jen asi deseti metrů divokého hnědého medvěda a dodatečně jsem před pasteveckými psy smekla.
Když tedy pastevecký pes uvidí škodnou,bleskurychle startuje.Dokáže v té chvíli vyvinout skutečně obdivuhodnou rychlost,kterou by mu záviděl kdejaký sprintér.Ta mu ostatně spolu s jeho váhou dává razanci při útoku.Po rychlé aktivitě se zase rychle zklidní a vrátí se k původní činnosti.Když se tedy chceme věnovat některé z moderních aktivit i my a máme pasteveckého psa,je třeba tohle všechno brát v úvahu.Vhodné jsou krátké rychlejší akce,kdy pak má pes chvíli na odpočinek,aby se zase do něčeho s chtí pustil...

Bavit se musejí oba

Také u pasteveckých plemen a šarplanince platí to,že ať už se zabýváte se svým psem jakoukoliv aktivitou,musí to oba bavit.Už první zkušenosti se šarplaninci na přelomu 70. a 80.let ukázaly,že tohoto psa nelze cvičit stejnými metodami jako německé ovčáky či zástupce služebních plemen.Jako každý pes i oni potřebují motivaci a pouhá radost z pohybu,která některým plemenům stačí ke sportovním výkonům,mu dlouho nevydrží.Dokonce ani když je podepřená pamlskem.Především tento pes musí vědět,proč to či ono vlastně dělá.http://www.cz-pes.cz/gallery/t1129230061_b5.jpgJejich předci byli velmi často odkázáni pouze na svůj úsudek,mají svou hlavu.Ostatně je to právě schopnost samostatného úsudku,co je na tomto psu pro jejich majitele tak přitažlivé.Udrží svou ostražitost mnohem déle,než jiná plemena běžně využívaná k ostraze.Fakt,že se tedy můžeme s takovým psem věnovat výcviku nebo jakékoliv aktivitě na kratší dobu,než jsme třeba byli zvyklí u služebního plemene,je zase vyváženo tím,že osvojenou dovednost hned tak nezapomene a není třeba mu ji drilem připomínat.Rozhodně se však každý pastevec naučí bez problémů základním povelům poslušnosti-až na bezvadné přivolání.To je zvláštní kapitolou.


ŠARPLANINEC


*Původní pastevecké plemeno z planiny Šar na rozhraní Makedonie a Černé Hory.Dnes větší část jeho původního území leží v novém Kosovu.

*Mohutný hrdý pes s dominantní hlavou,dnes s výškou v kohoutku u fen většinou od 65 do 68 cm,u psů od 70 do 75 cm,vyšší psi mají podle standartu přednost,záleží ale i na celkové konstituci.Měl by být dobře osvalený.Má hustou,drsnější srst,nejdelší na krku a hřbetě.

*Ideální povaha je vyrovnaná,pes by měl být klidný,ale sebevědomý,ne zbytečně agresivní.

*Barvy jsou přípustně všechny,kromě zcela černé,typická by měla být tmavá maska na hlavě.

http://www.landek.net/basko/b91s.jpghttp://www.landek.net/basko/b202.jpg

Určitě nakonec přijde

Metody,jak naučit psa přivolání,jsou různé a i šarplaninec na zavolání nakonec pokaždé přijde-jen je otázka,kdy.Jednou se radostně řítí rovnou k pánovi,podruhé ještě musí děj se co děj cestou zkontrolovat nějaké to místečko se zvláštním pachem nebo vyřídit nějakou psí záležitost...Z vlastní zkušenosti ale mohu říci,že pokud si uvědomíme tyhle zákonosti včas a hned s malým štěnětem důsledně a často přivolávání procvičujeme nejprve doma a pak v cizím prostředí,i šarplaninec vzorové přivolání nakonec zvládne.
Potom je tu stopování.I když jsou pastevečtí psi výborní stopaři,musíme počítat s tím,že bez dobré motivace bude tento cvik drhnout.Pastevec musí jasně vědět,proč tuhle práci dělá.
Pozor také na nácvik zdolávání překážek.Šarplaninec přejde kladinu,proplazí se třeba i rourou,pokud se do ní vejde,ale například s intenzivním nácvikem přeskakování vysoké překážky bychom měli počkat,až se mu zpevní šlachy a klouby,tedy až tak po desátém měsíci věku.Šarplaninec jako velké plemeno má na růst jen několik málo měsíců a to má řadu záludností.
Určitá opatrnost platí,pokud si na cvičišti chceme zkusit-jak se říká-kousání.Nedoporučuji začínat dříve,než majitel se psem zcela zvládne ovladatelnost.Nejlépe až tak v roce věku u feny,u psa klidně ještě později,kdy už zvíře psychicky trochu dozrálo.Jinak můžete nešikovně probudit,zbytečnou agresivitu,a až pes dospěje,mohl by s tím mít problémy.A je také zbytečné chtít po šarplaninci,aby už na sto metrů na figuranta štěkal.Jeho chování vychází ze zkušenosti předků z bojů se šelmami-bylo třeba počkat si,až nepřítel přijde blízko,moc o sobě ani nedávat vědět,protože by pes ztratil šanci překvapit,a pak nečekaně vyrazit a zaútočit tam,kde měl protivník slabinu.A třeba i couvnout a získat čas na rozmyšlení dalšího útoku.Šarplaninec tedy nejprve musí pochopit,že jeho pán chce,aby zůstal viset na rukávě.V přírodě by totiž takový postup znamenal třeba v boji s medvědem dát šelmě šanci zabít ho druhou tlapou.
http://www.landek.net/fibby/f3.jpg
,,A pak je tu ještě jedna věc,''upozorňuje Alexand Došek,který psy využíval i pro svou společnost zabývající se ostrahou objektů.,,Šarplaninec si nespojuje agresi s rukávem.Nerad do něj i kouše,když člověk,který ho dráždí,má na sobě tolik jiných,zranitelnějších míst.Figurant,který na něj útočil,uř také bude napořád nepřítelem a pes si ho dál bude hlídat,i když rukáv odloží.Pamatuje si ho už napořád,bude po něm zhlížet,i když ho potká třeba za měsíc nebo za půl roku.''

A co psí sporty?

Především se vzdejte dogfrisbee a podobných typů sportování.Pokud se chcete věnovat právě jim,pak si k šarplaninci rovnou pořiďte ještě jiné plemeno.I tady platí,že se najdou vyjímky,ale šarplaninci aportování nemilují.Při ostraze stáda tuhle práci v podstatě nepotřebovali.Šarplanince si asi nevyberete ani k tancům se psy.Ale z ostatních sportů si můžete zvolit kterýkoliv.Jen se zaměřte na cviky,které baví vás i psa.Vždyť jde jen a jen o příjemné využití volného času,při kterém má pohyb prospět psovi i jeho majiteli,ne o to stát za každou cenu na stupních vítězů.Také šarplaninec ale bude za každý výlet mezi lidi a psy vděčný,nové podněty rozvíjejí jeho osobnost.
Trochu zvláštní kapitolou je pak dogtrekking a podobné sporty.Stejně jako u zdolávání vysokých překážek platí,že nejprve je třeba nechat šarplaninci(i dalším velkým pasteveckým psům)čas dorůst a zpevnit kosti a šlachy.Nejnebezpečnější období bouřlivého vzrůstu,kdy takovému psu může velká zátěž přinést růstové problémy a často pak po celý život i potíže s klouby,je zhruba mezi třetím až osmým měsícem věku.Nejjistější je začít trénovat pochody na větší vzdálenosti až tak po desátém měsíci.Do té doby to třeba řešte tím,že nejprve projdete krátkou trasu se psem,pak ho odložíte do bezpečí auta(nebo zůstane jeden člen rodiny s ním)a vydáte se na delší výlet sami.Na celodenní túry se ale v tomto případě vypravte rovnou bez psa.Na běžné vycházky,však můžete po libosti i se štěnětem,šarplaninec miluje prostor a svobodný pohyb.Čím častější budou procházky do nového prostředí,tím lépe.

http://www.landek.net/fibby/f8.jpg

Hurá mezi lidi!

Pokud totiž chcete chodit s pastevcem mezi lidi a psy-ať už za některou aktivitou nebo na výstavy-je dobré začít hned od ranného věku s jeho socializací.S malým štěnětem se totiž manipuluje mnohem lépe než s větším psem.A pastevečtí psi rostou rychle!Místo do přírody,kde jste sami,zamiřte alespoň jednou týdně se štěnětem na nějaké rušné místo-na nádraží,někam do centra města a podobně.Získá tím v cizím prostředí jistotu a vy se s ním budete moci v pohodě v budoucnosti pohybovat kdekoliv.Jen nejistý pes je zbytečně agresivní-pokud není s to situaci správně vyhodnotit a cítí se v nebezpečí,jde pro jistotu rovnou do útoku.Klidně ho proto nechte hladit cizími lidmi,jeho ostražitost v domácím prostředí tím rozhodně neobrousíte,velice dobře dokáže rozlišit,kdy hrozí nebezpečí a kdy může být v klidu.V každém případě se ale snažte vyhnout agresivním psům.Šarplaninec má sloní paměť,a když doroste a uvědomí si svou sílu,nečekaně se pak vrhá na každého psa podobnému tomu,co mu kdysi ublížil,aby si konečně vyřídil staré účty.

Jen kontrola dysplazie

,,U šarplaninců kontrolujeme v chovu pouze dysplazii kyčelního klouby,jiné dědičné problémy,které se objevují u jiných plemen,nemají,''uvádí veterinářka Štěpánka Kotoučová,poradce chovu šarplaninců v ČR i zdejší největší chovatel těchto psů.Přehled má také o chovu na Balkáně.Jejich zdravotní stav tam ještě nedávno prověřovala příroda-na pastvinách může v drsných podmínkách přežít jen zcela zdravý pes.Navíc chov v zemích původu i v ČR neustále osvěžují vybraní psi z původní oblasti pohoří Šar,kterým se v Srbsku říká izvorní-dalo by se přeložit jako,,přírodní''.

Pár slov na závěr

Šarplaninec a řada dalších pasteveckých psů se formoval jako plemeno dvě tisíciletí.Z pastvin se dostal do nového prostředí relativně nedávno-až v půlce minulého století.Ale teprve v posledních třech desetiletích po těchto psech chceme,aby s námi zvládali naprosto nové situace-třeba i takové psí sporty.Takže hned neházejme flintu do žita,když jim něco nejde.Spíše přemýšlejme jak využít jejich přirozenosti a nelámejme věci přes koleno.Pak to bude skutečná souhra pána a jeho psa.A o to přece jde.

Napsala Dagmar Cestová(chovatelka těchto psů od r.1981)

Starého psa novým kouskům naučíš!!!

19. srpna 2009 v 10:39 | knírač |  Psí články

STARÉHO PSA NOVÝM KOUSKŮM NAUČÍŠ!!!


________________________________________________________________________________

Ketynka(kříženec)
Věk: 13 let
Úspěchy-výstavy:
Výstava voříšků-2.místo v kategorii seniorů
Úspěchy-sport:
Neoficiální závod agility v Čebíně 2008-agility 1.místo,jumping 2.místo,součet 2.místo

________________________________________________________________________________



Asi roční fenečku křížence s defektem na přední nožce si vzala starší paní z útulku v Bulharech.Dala jí jméno Ketynka a vychovávala ji společně se svým černým labradorem Nerem v Brně.
Ketynka zpočátku vůbec nemohla na nožičku chodit,ale díky dobré péči veterináře a své paničky se časem její problém s packou spravil natolik,že po léčbš jen lehce pokulhávala a dokázala bez obtíží běhat.Žila si svůj klidný a ničím nerušený ivot se svou paničkou a psím přítelem.Její jedinou aktivitou byly dlouhé příjemné procházky a výlety v přírodě a lov myší na poli.
Když jí bylo 9 let,stalo se asi to nejhorší,co se může stát pejskovi,který má jistý a krásný domov-umře mu jeho jediný páníček.A tak se tedy stalo,že se Ketynka i s Neroškem dostali k nám domů.U nás si rychle zvykly na naši kříženku Fionu,se kterou jsem právě začala běhat agility.Když k nám Ketynka přišla,byla celá kulaťoučká,s malou hlavičkou,tlusťoučkým tělíčkem a vypadalo to,že nemá žádný krček.Vážila 6 kg.Museli jsme ji krotit v jídle,je to typ psa,který když se dostane k množství jakékoliv potravy,tak žere a žere,dokud u toho asi neumře.
Ale za pár měsíců se nám z ní podařilo udělat čipernou holku,která díky své krásné štíhlé postavě celá omládla.Její váha je nyní 4,5 kg.Dokonce jsme ji přihlásili na výstavu voříšků,kde získala 2.místo v kategorii seniorů.
Protože mě práce se psy baví,naučila jsem Ketynku pár triků a tím jsem popřela přísloví,že starého psa novým kouskům nenaučíš.
Asi před rokem mě napadla taková malá střeštěnost a vzala jsem ji s sebou na parkúr.S udivením jsem zjistila,že za kousíček pamlsku je ochotná nebát se překážek a i přes svůj handicao je schopná nejen běhat,ale i skákat.Postupně se naučila vbíhat do tunelu a časem přestala podbíhat skočky a statečně se vrhla do výšky na áčko,kladinu a docela rychle pochopila i běhání ve slalomu.
Loni v létě jsem se ní přihlásila na neoficiální závody v Čebíně a vyběhaly jsme v agility 1.místo,v jumpingu 2.místo a c součtech jsme byly druhé.A tak se stalo,že dvanáctiletá nezkušená fenečka tvítězila nad mladými trénovanými psy,protože nebyla otevřená zvlášť třída veteránů.A protože je Ketynka stále houževnatá a ráda sportuje,tak si jen tak lehce občas potrénuje a brzo zase vyrazíme na nějaký neoficiální závod,abychom se obě dobře pobavili.
Vím,že z ní nebude nikdy žádný opravdový závodník,ale z našeho příběhu vyplývá,že pokud má pejsek hravou a veselou povahu a máte spolu hezký vztah,tak můžete začít sportovat v jakémkoliv věku.Ketynce bude letos 13 let a běháme hlavně pro zábavu a potěšení a o to přece jde!
Myslím si,že díky tomu,že k nám přišla v pozdním věku,jako by začala u nás žít svůj nový a druhý život a my všichni doma bychom si přáli,aby byl ještě hodně dlouhý a plný veselého pohybu.


Napsala Tereza Macháčková-majitelka

Jarda Labík-O figurování

13. srpna 2009 v 11:37 Psí články

http://www.cacit.cz/Images/psi_sporty_velke.gif



Něco málo z časopisu Psí sporty

http://www.wapini.cz/images/articles/_thumb_DSCF5597.JPG

JARDA LABÍK O FIGUROVÁNÍ

Jaroslav Labík
podmínky pro svazového figuranta splnil v roce 2001
Figuroval na:
MČR IPO 2X
MR BO 4X
MR RTW2X
MR KNÍRAČŮ
MR ZVV
VZ na MS FCI a MČR 15X
Je nominovaný na MS BO 2009,které proběhne 8.-10.5.2009 v Roudnici nad Labem.



Jarda Labík patří v současné době mezi figurantskou špičku.Je proslulý na závodech,špičkovými tréninky,nevybíravým humorem a vysokým sebevědomím.Dnešní rozhovor je především o figurování,tolik důležitém ve sportovní kynologi a tolik omílaném stále dokola.



Proč jsi vlastně začal figurovat?
Původně jsem chtěl být žokejem.Od tří let jsem jezdil na koni,od deseti na dostihových koních.Dostihům jsem se chtěl vždycky věnovat,ale ve 14 letech jsem měl úraz a doktor mi řekl,že se mi pod žokejskou licenci nikdy nepodepíše.Tak jsem začal chodit na cvičák...

Měl jsi svého psa?
Měl jsem fenu,křížence československého vlčáka a německého ovčáka,ale ta vůbec nekousala.Takže jsem na cvičáku vlastně neměl co dělat a s figurováním jsem začal velmi záhy.První pes,kterému jsem dával kousat,byl malý knírač,který kousal na peška.
V té době jsem byl hrozně malý,v 15 letech jsem měřil nějakých 160 cm.Když jsem dělal první figurantské zkoušky,tak mě nechtěli nechat udělat zadržení,protože se báli,že by mi tam nějaký pes mohl něco udělat.
Figurování mě dost chytlo a vlastně jsem v té době ani neměl moc chuť cvičit svého psa.Začal jsem jezdit na okolní cvičáky a na závody koukat,jak figurují ostatní a učit se.

Co tě na figurování baví?
Práce se psy.Něco je naučit.Nejvíc mě vždycky baví,když něco ostatním nejde.Dokázat,že to jde.Například když lidi tvrdí,že se pitbull nedá naučit štěkat,tak ho rozštěkat.Jde to.Na závodech jsem ale samozřejmě rád,když je pes rychlý,bezproblémový...V nácviku mi ale problémoví psi nevadí.

Dnes jezdíš figurovat po celém světě.Můžeš nějak srovnat různé styly a úroveň figurantů u nás a v zahraničí?
Hodně lidí dá na styly boje a soustředí se na to,jak figurant nese psa.Pro mne to ale až tak neznamená,podle mě je jedno,jestli ho figurant nese nebo táhne po zemi.Důležité by mělo být umožnění zákusu,to jestli figurant včas nasadí,jestli dá psovi možnost kousnou...
Lidi si to moc neuvědomují,ale dneska je při figurování nejdůležitější přepad.Kdyý se koukneš na bodové hodnocení,tak přepad je tam dvakrát po patnácti bodech.Třeba za kontrolák je ,,jen''deset bodů.A často je vidět i u technicky dobrých figurantů,že ten přepad nezvládají.

V jakém smyslu?
Hýbají rukávem.Přepad by měl vypadat tak,že figurant udělá nápřah a jde proti psovi bez hlasového projevu,aby pes nedostal pomoc.Tím rukávem by ale neměl hýbat.Spousta figurantů udělá,že si ten rukáv přizvedne a vráži ho zpět psovi do mordy,což psovi neumožňuje zákus,protože dobrý pes jde po rukávu a figurant mu s ním v podstatě uhýbá.

A co kontroláky?
Myslím,že by psi měli mít na kontroláku určitý styl.Je spousta psů,kteří se běží s figurantem srazit,a ten pak nemá možnost je čistě prohodit.

Jak to vlastně je?Ty poznáš na psovi,zda ho máš točit doleva,nebo doprava?
Mělo by to tak být.Musím ho celou dobu sledovat.Svým pohybem mi dává najevo,kam půjde.Je to jako když brankáš při penaltě sleduje hráče a podle jeho pohybu musí poznat směr střely.Problém je právě to,že někteří pi mají za cíl se s figurantem opravdu srazit.A já když udělám ten úhybný pohyb,abych jej mohl prohodit o malinko dřív,tak on mě následuje a hrozí srážka.Psovod by třeba neměl figurantovi říkat,na jakou stranu pes chodí.Každý figurant má trošku jiné pohyby a ten pes může udělat úplně něco jiného než v tréninku.Jsou třeba psi,které já házím celý život na jednu stranu a když přijdou na cizího figuranta,tak je hodí na druhou stranu.A nedá se říct,že to bylo špatně.Není dáno,kam ten pes chodí a je také častou chybou,že spousta kluků prohazuje všechny psy stejně,za loktem.Ono to sice vypadá efektně,ale není to spávně.
Další velkou chybou je,že spousta kluků ty psy na kontroláku ,,uměle''vyhazuje do vzduchu,aby to dobře vypadalo.To je strašná chyba.Pokud pes tu rychlost nemá,předvádí pak něco,co není pravda.Figurant by měl vždy ukázat psa takového,jaký opravdu je,jinak totiž středně rychlý pes vypadá lépe,než hodně rychlý pes,kterého se nepodaří prohodit až tak čistě.

Je zde prostor pro rozhodčího,aby do toho nějak zasáhl?
Měl by být.Zažil jsem i u nás na závodech,kdy rozhodčí řekl figurantovi,že si to nepřeje.Ale penalizovat psa samozřejmě nemůže.Figurant by si měl uvědomit,že špatným předvedením maže rozdíl mezi dobrým a horším psem.
Podobné je to ale třeba i na útěku.Figurant by měl po celou soutěž udržovat stejnou rychlost a nasazení.A pokud přijde silnější pes,neměl by zabrat víc,aby ten rozdíl smazal...Naopak,ať je vidět,že má problém s ním běžet.

Můžeš srovnat naše a zahraniční figuranty?Často se říiká,že máme nejlepší figuranty.Je to pravda?
Viděl jsem v cizině moc dobríé figuranty,viděl jsem i mizerné.Myslím,že toto je všude stejné.Prostě je určitý počet dobrých figurantů a do toho spousta špatných.

Pamatuješ na MS belgických ovčáků 2007 ve Francii-na to zranění.Byli francouzští figuranti na tomto šampionátu podle tebe vyloženě špatní?
Já jsem to viděl pouze z videa a samozřejmě četl ty diskuze...Ale například argument,že ten figurant je slabý,protože utíká se psem nakloněný,je nesmysl.Každý člověk je přece nakloněný,když nese závaží.To,co se stalo načemu Octaviovi pana Macha,byla prostě smůla.On ho postavil na zem a ten pes mu tam strčil nohu.Mně se podobná situace na trénincích stane naprosto běžně.Ne teda každý den,ale občas určitě.S tím štěstím,že se nestane nic tomu psovi.

A co ta ostatní zranění?
Ta fena,co se ,,rozbila''na kontroláku,byla extrémně rychlá...Viděl jsem spoustu i tvrdšíh srážek a nic se nestalo.Tady podle mě prostě byla velká shoda okolností a smůly,že došlo k těm zraněním.

Myslíš si tedy,že ti figuranti byli dobří?
Rozhodně nebyli na špičkové úrovni,ale ani nebyla pravda to,co se psalo na internetu,že byli úplně strašní.To by se tam těch psů muselo rozbít daleko víc.Musíme si uvědomit,že to bylo mistrovství světa,kde nebyl pomalý pes.A těch psů bylo kolem 100!!!Já vím,že to zní strašně pro ty lidi,kterým se ti psi zranili,ale ti dva nebo tři psi se sta je nic.
Viděl jsem na vrcholných soutěžích i daleko horší figuranty,ale nic se nestalo.Tihle kluci měli prostě smůlu.

Za doby Svazarmu psi brzdili a žádné úrazy nebyly.Pes se neprohazoval,bylo to bezpečné.Nežene se to teď trochu do extrému?
Ano,ale motorky taky za Svazarmu jezdili pomalu a těch smrťáků bylo méně.Takový je prostě sport.Všem se nám přece líbí,když ten pes je rychlý.Kdo by se šel podívat na psa,o kterém ví,že je sice bezpečný,ale pomalý.Faktem ale je,že by se na soutěže měli figuranti vybírat důkladně,měli by být prověřeni závody a rozhodčí by se neměli bát figuranta případně i vyměnit.V podstatě je to jen člověk a může mít třeba blbý den a rozhodčí by toto měl poznat,aby předešel možným zraněním.

Je podle tebe možné dělat IPO ,,zdravě''?
Určitě.Ti psi nejsou zas tak rychlí,aby se to zvládnout nedalo.Jak jsem ale říkal,je potřeb dobře vybírat figuranty.

Často se teď říká,že je moderní aktivní způsob boje psa...
To není moderní,to prostě udává řád.Pes by měl aktivně bránit v útěku a v boji.Nejtěžší na dnešní době je to,že se požadují rychlá přechody mezi vzruchem a útlumem.Dokud psovod nedí povel ,,pust'',pes by měl aktivně držet.Nemusí cukat hlavou z leva doprava,ale neměl by uvolňovat zákus a měl by být pořád aktivní.Na povel ,,pust'' musí pustit a na povel ,,k noze'' zareagovat útlumem a přiřadit se...
Další věc je,že když je ten pes aktivní,tak si ten zákus drží sám,a vede to k tomu,že i problémoví psi si dokážou udržet plný a pevný zákus.Musí se to ale učit od mala.Spousta psů,i ti,kteříjezdí po závodech a trénují na mne,s tím má stále problémy.Hlavně ale proto,že s nimi psovod přišel třeba až ve 3 letech,kdy byl pes již v tomto,,zkažený''.
Důležité je také to,aby pes pochopil,že setkáním s figurantem obrana začíná.Je spousta psů,kteří kousnou a tím pro ně obrana končí,protože nevědí,co mají dělat.Někteří výcvikáři to řeší taháním za vodítko.V ten moment musí pes samozřejmě držet,aby nespadl,ale na těch závodech už to tak nebude a tu možnost k překusování tam pes dostane.Tedy měl by ji dostat.

Jak tedy učíš aktivní boj ty?
Od štěňátka.On ho má v podtatě každý pes daný.Je přece přirozené,že když dáte štěněti hadr,tak zatáhně od vás pryč.V podstatě jde o to,tuto vlastnost správně podpořit,aby se pes naučil,že když zatáhne,tak nevyhraje.Tím zároveň narůstá.
Učit se to musí zkažený dospělý pes.

Na tvých videích je možné zhlédnout nácvik prohazování psa.Můžeš k tomu něco víc říct?
Vzniklo to vlastně na psu,kterého jsem si sám zkazil.Chtěl jsem ho zrychlit,tak jsem se různě otáčel a utákal od něj,dával jsem ho na gumu a vymýšlel různé jiné věci,ale ono je to všechno opačně.Většina těchto věcí má za efekt,že ten pes ještě víc zpomaluje.
Aby pes zrychlil,musí t kořisti věřit.Musí si být jistý.,že tam ten rukáv bude stát,ať se děje,co se děje.Když vidí,že mu uhýbá,raději přibrzdí a kousne pomalu ze spodu,než aby spadl někam na zem a něco si udělal.
Jsou samozřejmě psi,na které v nácviku používají výše uvedené postupy a koušou rychle,ale ti to mají v sobě a kousali by rychle i bez toho.
U toho zkaženého psa mi došlo,že on skáče packami nejprve na mne a pak se teprve zakousne.Pochopil,že když chytí nohama mě,chytí i rukáv.Pokoušel jsem se mu tedy dávat rukáv vedle těla,ale to nechápal,tak jsem začal s kůží a pak jsem vedle sebe držel klíny a on pochopil,že jde o to,chytit tu kořist a ne mně,a začal zrychlovat.
U psa,který je pokažený,trvá přeučení dlouho.Když se to ale naučí od mala a pes chápe,že má lovit tu kořist a ne figuranta,jsou pro něj prohozy o 100% bezpečnější.Když mu totiž figurant naznačí pohyb,nejde do figuranta,ale právě na druhou stranu a nedochází ke srážce.Jeho cílem není se srazit s figurantem,ale chytit tu kořist.
U nácviku se ale musí postupovat přesně.Vidím dnes spoustu lidí,kteří to nepochopili a dělají to špatně.Často vidím,že se to figuranti bojí,aby je pes nekousl a v závěru s tou rukou cuknou k tělu.Takže se pes naučí běžet obloukem,protože nejdříve vidí toho peška daleko od těla,ale v závěru skočí do těla.
Ten systém vypadá jednoduše,ale je potřeba se alespoň z počátku hlídat.My,když jsme s tím Víťou Glisníkem začínali,tak jsme se navzájem sledovali.Pes vnímá každý centimetr.

Pes na kladině.

Najdou se figuranti,kteří za tebou přijdou pro radu?
S Víťou jsme přemýšleli o semináři pro figuranty,ale problém je v tom,že se za jeden den nebo víkend nedá nic naučit.Pokud ti kluci nejsou tak daleko,aby uhlídali sami všechny situace,které přijdou.Oni se nějak domluví a ten pes udělá něco středního.
Já jsem toto zažil s Lubošem Jonášem,který mi vyjmenoval tisíc věcí,co dělat,když se stane tohle,ale v tom množství jsem zapomněl,co byla ta 251.Takže jsem tam zůstal stát a nemohl si vzpomenou,co mám dělat.
Ti dva by museli být strašně moc sehraní.Podle mě by psovod měl mít představu a vědět,co je jeho cílem,ale měl by dát prostor figurantovi.Při nejmenším by měli cvičit spolu.

Musí být dobrý figurant nutně dobrý psovod?
Nemusí,ale pokud nemá svého psa,tak pak těžko některé věci na psech pozná.Řeknu to obráceně.Dobrý figurant v sobě musí mít takový cit,že by měl mít předpoklad být i dobrý psovod.

Když má figurant psa,často dává kousat na sebe.Funguje to?
Já se svými psy trénuji také na sebe.Samozřejmě kdybych mohl,taději bych kousal na někoho jiného,ale Víťa Glisník bydlí mocdaleko...(smích)
Raději koušu na sebe než špatně.

A psovi to nevadí?
Jsou psi,kteří na svého psovoda jako na figuranta kousat nemohou,protože to prostě neunesou.Ale jsou psi,kterým to nevadí.Protože ale cvičím určitým způsobem,potřebuji pak figuranta,který to dělá stejně a nemusím se s ním domlouvat.
Sám mohu dělat takové ty věci jako zákusy,náskoky,prohozy...Přitom mi samozřejmě psa někdo drží.Když ale chci zapojit jakoukoliv ovladatelnost,chci stát za psem a tam již se bez figuranta neobejdu.A to může pak tomu psovi dělat problém.On je totiž zvyklý,že jsem stál celý život před ním a kousal na mne a najednou jsem za ním...Snažím se proto,abych minimálně z poloviny kousal na někoho jiného.

848















Virtuální stáj Ufonek
*
www.psiadusa.sk
Svoboda zvířat
Pets Planet
pomipo.blog.cz
http://nd01.jxs.cz/629/041/edf2fcfaf9_50364717_o2.jpg

úvodní strana