Facebook- KLIKNI ZDE !


,,Kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy." - Africké přísloví
,,Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských necností.
,,Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje více než sebe."
,,Život je pes, a proto žít je psina!"

Listopad 2010

Foxteriér hladkosrstý-standard FCI č. 12

27. listopadu 2010 v 10:44 III. - teriéři

Foxteriér hladkosrstý-Fox terrier smooth-standard FCI č.12


Země původu: Velká Británie
Klasifikace FCI: |||.skupina-teriér, |. sekce- velcí a střední teriéři- bez pracovní zkoušky.
Celkový vzhled: aktivní a plný elánu, kostra a síla odpovídají jeho malému rámci, nesmí být hrubý nebo těžkopádný, ani s příliš vysokýma a krátkýma nohama. V postoji připomíná dobře stavěného loveckého koně (huntera) s krátkým hřbetem, ale pokrývá hodně terénu.
Hlava: plochá, středně úzká mozkovna, zužuje se k očím, stop mírný, čelisti silné, kompletní nůžkový skus, oko tmavé, poměrně malé, co nejkulatější, ucho malé, tvar ,,V", překlopené směrem dopředu, zlom nad úrovní mozkovny.
Krk: suchý, svalnatý, dobré délky, bez kožních řas, rozšiřující se k plecím.
Trup: hřbet krátký, rovný a pevný bez náznaku ochablosti, bedra silná, velmi mírně klenutá.
Hrudník: hluboký, ne široký, přední žebra mírně klenutá, zadní žebra dlouhá.
Ocas: vysoko nasazený, nesený vesele, nikoli však nad hřbetem, kupírovaný nebo nekupírovaný.
Hrudní končetiny: ze všech úhlů pohledu musí být rovné. Kostra hrudních končetin by měla být všeobecně silná.
Pánevní končetiny: silné a svalnaté, záď nesmí být sražená a končetiny nesmí být příliš pokrčené.
Pohyb: končetiny se pohybují přímo vpřed a paralelně, lokty volně podél boků v ose těla,kolena se nevtáčejí ani nevytáčejí.
Osrstění: srst rovná, přiléhavá, hladká, tvrdá, hustá a bohatá. Břicho a vnitřní strany stehen nejsou holé.
Barva:  bílá musí převládat, zcela bílá, bíla s tříslovými, černými nebo černými a tříslovými znaky.
Hmotnost:6,8-8,2 kg.


Historie: Zmínky o ,,fox terrierech" pocházejí již ze 14. století, i když spíše než o plemeno šlo o popis využití psů obdobného typu pro norování (terra-země) lišek(fox=liškaú. První záznam o plemeni jako takovém pochází z roku 1876, v témže roce byl založen v Anglii klub. Začátkem 20.století začaly vznikat další po celém světe(Československo 1928). Traduje se, že foxteriéra měl i Napoleon Bonaparte. Tento pes je vycpaný uložen v pařížském Vojenském muzeu. I když byla původně rozšířenější hladkosrstá varianta, čas poměr obrátil, a to hlavně kvůli atraktivnějšímu vzhledu hrubosrsté formy. Dnes se dokonce objevují hypotézy, že jsou obě variety původově odlišné, a tudíž se v podstatě nejedná o jedno plemeno, a že na vzniku hladkosrsté varianty se mohli podílet i bígl, ba i chrt.

Povaha:  Živý a rychlý v pohybu, bystrého výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřicný a nebojácný.

Využití: Vedle tradičního využití v myslivosti je plemeno oblíbené u vyznavačů agility,flyballu a dalších moderních kynologických sportů. Pro jeho loveckou vášeň může být poněkud problém navyknout foxteriéra soužití s dalšími domácími zvířaty. Vyžaduje důsledné majitele s pochopením pro ,,pravě teriérskí srdce".



autor fotografií: Aneta Hnyková, www.anetahnykova.rajce.net


Prodej štěně NO

25. listopadu 2010 v 17:18

Prodává se štěně Německého ovčáka

-pes

jsou mu 3 měsíce


vzkaz majitele:



Prodám štěně  NO po pracovně vedených rodičích.Otex Quel od Policie, matka Broock Da-Kr.

tel:603 909 122

kverkova.pavla@seznam.cz



Smutný příběh,který by si měl každý přečíst

23. listopadu 2010 v 16:32 Můj pes

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.
Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.


Poznámka autora:
Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.

Děkuji, Jim Willis

Autor: Jim Willis

Border kolie-standard FCIč. 297

18. listopadu 2010 v 18:55 I. - plemena ovčácká, pastevecká a honácká

Border kolie-standard FCI č. 297


Země původu: Velká Británie
Klasifikace FCI: |.skupina-psi ovčáčtí a honáčtí(kromě psů švýcarských salašnických),|.sekce-ovčáci,s pracovní zkouškou.
Celkový vzhled: pes dobrých proporcí a ladných rysů,dokonalá vyváženost demonstrující výkonnost.Sklon k robustnosti i k přílišné lehkosti je nežádoucí.
Hlava: lebka dosti široká,stop velmi výrazný.Nos černý,u hnědých smí být hnědý,u modrých břidlicový.Čenich se k nosu zužuje,středně krátký a silný.Úplný nůžkový skus.Oči oválné,středně velké.Barva hnědá(merle psi mohou mít jedno nebo obě oči zcela nebo částečně modré).Uši středně velké,vztyčené či polovztyčené,výrazně pohyblivé.
Krk: dobré délky,silný a svalnatý,mírně klenutý a rozšiřující se směrem k lopatkám.
Trup: atletický vzhled.Mírně delší,než je výška v kohoutku.Bedra široká a svalnatá,ne však vystouplá.
Hrudník:  hluboký a poměrně široký,s dobře klenutými žebry.
Hrudní končetiny: jsou při pohledu zepředu rovnoběžné.Kosti pevné,ne však mohutné.Lopatky uložené vzad.Zápěstí z boku mírně šikmé.
Pánevní končetiny:  dobře zaúhlené.Od hlezna k zemi jsou zadní nohy stavěny z pevných, při pohledu zepředu rovnoběžných kostí.
Pohyb: volný, plynulý a neúnavný. Nízko zvedané tlapky vzbuzují dojem, že je pes schopen pohybovat se nenápadně a velmi rychle.
Osrstění: dvě varianty: krátké a středně dlouhé. U obou je krycí srst hustá, střední textury s měkkou a hustou podsadou(u.stř.dl. vytváří bohatou hřívu, kalhoty a prapor).
Barva: dovoleno je množství barev, přičemž nikdy nesmí převládat bílá.
Velikost: kolem 53 cm


Historie:  Border kolie je potomkem původních ovčáckých psů ze skotsko-welšské hranice.Zmínka o "koliích" se poprvé objevila koncem 19.století. Mnoho z dnešních nejlepšíchborderek odvozuje svůj původ od trikolórního psa Old Hemp (1893-1901), který vynikal "silným okem" a stal se prostotypem specifického pracovního stylu. V roce 1915 použil tajemník ISDS (International Sheep Dog Society) pan James Reid poprvé pojmenování "border kolie", čímž chtěl odlišit jedince registrované v této organizaci od "výstavních" kolií, jejichž standard uznal Kennel club již v roce 1860. V září 1963 se narodil pes Wiston Cap (ISDS), který představoval takřka ideál stylu práce, stal se jedním z nejvyužívanějších plemeníků historie a dnes jej můžeme najít ve většině rodokmenů. Oficiální standard plemene byl vytvořen a přijat anglickým kennel klubem až v roce 1976. FCI uznalo plemeno koncem 80. let minulého století. První vrh ČR se narodil roku 1994.
Povaha: Border kolie patří bezesporu mezi plemena s nejvyšším pracovním intelektem. Empatické plemeno s vysokým pracovním potenciálem, silnou vazbou na člověka a neutuchající chutí vyhovět oslovilo nejen mnoho ovčáků, kde je nepostradatelným pomocníkem, ale i vyznavačů dalších kynologických sportů. Na vrub neutuchajícímu temperamentu lze přečíst občasnou přecitlivělost k hlasitým zvukům či nenadálým situacím.
Využití: Ve většině dynamických i poslušnostních psích sportech samozřejmě exceluje ve svém původním poslání ovčáckého psa. Lze se s ní setkat na poli záchranářském, v canisterapii a občas i v klasické sportovní kynologii. Často ji vidíme na nejvyších příčkách např. v agility,ale zdaleka ne každý psovod je schopen dostat akčnost,jdoucí ruku v ruce s citlivostí plemene,pod kontrolu a podávat špičkové výkony.



Americká akita-standard FCI č.344

10. listopadu 2010 v 17:48 V. - špicové a tzv. primitivní plemena

Americká akita-American akita-standard FCI č.344


Země původu: Japonsko,vývoj USA
Klasifikace FCI: V.skupina-špicové a primitivní plemena,V.sekce-asijští špicové a příbuzná plemena,bez zkoušek z výkonu.
Celkový vzhled: velký pes robustní konstituce,harmonický,mohutný a silné kostry.Charakteristická je široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou,poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu.
Hlava: masivní,stop nepříliš výrazný,čelisti nejsou zaoblené,ale tupé a velmi silné.Skus nůžkový(klešťový je přípustný).Oči tmavé,malé,takřka trojúhelníkové.Uši pevně vzpřímené a v poměru k hlavě malé;trojúhelníkového tvaru,na špičkách poněkud zaoblené,široké u kořene,nejsou nasazeny příliš nízko.
Krk: silný a svalnatý s minimálním lalokem,poměrně krátký,silně se rozšiřující k plecím.Výrazná šíje harmonicky přechází v bázi lebky.
Trup: délkou přesahuje výška(výška k délce je cca 9:10 u psů a 9:11 u fen),hřbet rovný,bedra pevně osvalená,lehce vtažené břicho.
Hrudník: široký a hluboký.Žebra dobře klenutá,s dobře vyvinutým hrudním košem.Hloubka dosahuje1/2 kohoutkové výšky psa.
Ocas: bohatě osrstěný,vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo ke slabině,zatočený,vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní.
Hrudní končetiny: silných kostí,při pohledu zepředu rovné.Plece přiměřeně šikmo uložené.
Pánevní končetiny: silně osvalené,široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami.Stehna silná,zezadu rovnoběžná.
Pohyb: plný síly,přiměřeně dlouhý a vydatný.Pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně s hrudními.Hřbetní linie zůstává pevná a rovná.
Osrstění: podsada jemná,hustá a kratší než krycí srst.Krycí srst rovná,tvrdá a poněkud odstávající.Srst na hlavě,v dolní části končetin a na uších krátká.
Barva: jakákoliv barva jako červená,žlutá,bílá atd.:přípustná je i strakatá(bílá základní a barevné skvrny na min.1/3 těla,tmavá hlava) a žíhaná s maskou nebo bez ní,nebo s lysinou.Bílí psi(jednobarevní) masku nemají.Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.
velikost: 61-71 cm


Historie: Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity.Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné,ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa,který však ne plně odpovídal požadavkům japonských chovatelů vzhledem k viditelnému vlivu mastifa a německého ovčáka.Právě z této linie se několik jedinců dostalo do USA,kde si akity právě této linie získaly mnoho příznivců pro svou přizpůsobivost a inteligenci.V roce 1956 byl založen Akita Club of Amerika a AKC(American Kennel Club) toto plemeno uznal v říjnu 1972.Přesto v této době neměly AKC a JKC(Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání PP,a proto bylo nemožné používat pro toto plemeno nové krevní linie z Japonska.Následkem toho se akity v USA začaly podstatně lišit od akit v Japonsku,v zemi původu plemene.V USA se tak vyvinulo samostatné plemeno,jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955 a jsou v ostrém kontrastu s japonským typem akit.Většina do Evropy importovaných jedinců pocházela z USA a Kanady,čímž vznikl problém po zpřísnění standardu japonské akity,kdy se tito psi stali v podstatě nestandardními.Proto bylo v roce 1999 odsouhlaseno FCI rozdělení plemene a od akity-inu se odštěpilo samostatné plemeno americká akita(původně velký japonský pes).První akita v ČR byla zaregistrována v roce 1979.

Povaha: Americká akita je přátelská,ostražitá,vnímavá,důstojná,učenlivá a odvážná.Nepřekypuje aktivitou a má ráda ,,své jistě''.

Využití: Impozantní doprovodný, rodinný a výstavní pes. Můžete se rekreačně věnovat některému ze psích sportů, ale oslnivé výsledky neočekávejte.



848















Virtuální stáj Ufonek
*
www.psiadusa.sk
Svoboda zvířat
Pets Planet
pomipo.blog.cz
http://nd01.jxs.cz/629/041/edf2fcfaf9_50364717_o2.jpg

úvodní strana