Facebook- KLIKNI ZDE !


,,Kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy." - Africké přísloví
,,Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských necností.
,,Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje více než sebe."
,,Život je pes, a proto žít je psina!"

Březen 2013

Musím na bonitaci, nebo stačí výstava?

9. března 2013 v 15:31 | M. Čermáková |  Poradna

Michaela Čermáková

,,Při všech lidských činnostech, tedy i při chovu psů, je zapotřebí zachovat zdravý selský rozum. Každý fanatizmus, byť dobře míněný, je nebezpečný."


Rád bych se zeptal, zda je pravda, že některým plemenům stačí k uchovnění účast na výstavě a nemusí absolvovat bonitaci?

Ano, je to pravda. Nejen ve světě, ale i u nás jsou kluby, které nepořádají bonitace a k uchovnění opravdu stačí výborná nebo velmi dobrá známka z výstavy vyššího typu, to znamená z výstavy, kde je zadáváno minimální ocenění CAC. Není to tak dlouho, kdy jsme tuto možnost poměrně důkladn probírali s funkcionáři našeho klubu, takže teď vám mohu přesně odpovědět.
Bonitace je prověření kvalit psa či feny, jejich posouzení a na základě toho zařazení, či nezařazení do chovu. Na bonitaci pracuje výborem klubu pověřená komise, která je složená nejméně ze tří členů - posuzovatele s aprobací pro plemeno a poradců chovu. Tato komise odborně a velm,i důkladně psa posoudí, a to s ohledem na současný stav chovu daného plemene. A tady je právě kámen úrazu, protože posuzovatel na výstavě hodnotí psa podle standardu bez ohledu na jeho možný přínos pro chov.
Pro názornost bych uvedla třeba barvu, která je u většiny plemen striktně daná a pokud neodpovídá standardu, jsou takoví jedinci na výstavě penalizovaní třeba i horší známkou. Ale, co když je to jinak kvalitní pes s velkým chovným potenciálem? Ve většině případů je takový typický, zdravý a povahově vyrovnaný jedinec pro chov pravým požehnáním a jeho potomci ani nemusí barevnou vadu nést. Z toho vyplývá, že ne každý výstavně neúspěšný pes nebo fena nemohou přispět významnou měrou do chovu. Bonitační komise je složená z odborníků, kteří dobře vědí, kde je v chovu problém, a měli by podle toho velmi citlivě reagovat. Takový přístup ovšem na výstavě není možný. My, rozhodčí, jsme povinováni posuzovat podle standardu; ten je pro nás alfou i omegou a jinak nemůžeme, je nám líto.
Dalším důležitým faktem je to, že při bonitaci se nesoutěží, odpadá tedy pochopitelná nervozita a i ne zrovna nejlíp upravený nebo předvedený jedinec může komisi zaujmout.
No, nakonec jsme z toho všeho usoudili, že bonitace mají přece jen něco do sebe, že je tedy rušit nebudeme a že se na vás všechny těšíme...


Pruhované venčení Prahou

9. března 2013 v 14:28 | Lenka Wami Blachová PPČ |  Plemena
Historicky první společné venčení majitelů a přátel holandského ovčáka se uskutečnilo 12. ledna v pražském Šáreckém údolí.

Nápad na společné setkání se zrodil v hlavě hlavní organizátorky Evy Štemberové, protože majitelů holanďanů je stále velmi málo a potkávají se jen zřídka. Dokonce i na výstavě se obvykle nesejde víc než 5 představitelů tohoto plemene. Ač původně mělo jít o setkání pouze pražských holanďanů, touha družit se se setkala s ohlasem v rámi celé ČR, a tak na společné venčení se svými ,,hyenami", ,,rychlými pruhy" a ,,proužky" dorazili i zástupci z jižní Moravy a Slezska. Celkem se sešlo 12 holanďanů (opravdu tolik!) a 4 psi jiných plemen coby doprovod. Největší zastoupení měla chovatelská stanice Hollandse Ster, dále se zúčastnili dva zástupci CHS Wapini von Folge, jedna fenka z CHS Mährischen Bergen a další z CHS ze Štěnkovského lesa.


A protože k životu s holandským ovčákem je nezbytné mít i smysl pro humor, seznamování se neslo ve stylu ,,jsem ten a ten a jsem závislý na proužcích". Nutno podotknout, že stejné seznámení proběhlo i mezi psy, kteří se všichni vzájemně alespoň krátce očichali, a dali si najevo své sympatie i antipatie. Tato část byla velmi podstatná, protože umožnila majitelům po celý čas procházky korigovat své žíhané svěřence ta, aby se minimalizovaly případné konflikty. A na rozdíl od nepravdivé pověsti plemene, ve které často uslyšíte o vzájemné nesnášenlivosti zejména vůči stejnému pohlaví, se celou procházku žádná psí šarvátka nekonala. Třebaže měla většina psů i fen preventivně nasazen košík, psi byli dobře socializovaní, a tak se většina vzájemné komunikace odehrávala na bázi gestiky a mimiky psů. Po celou dobu se tak mohla naprostá většina psů pohybovat na volno a majitelé měli čas na porovnávání povah, sdílení zážitků a zkušenosí, plánů nebo prostě jen na přátelské popovídání. Myslím, že můžu napsat, že první společná akce ,,holanďanů v Praze" se vydařila a můžeme začít směle plánovat další, tentokrát už okořeněnou o některou ze sportoních aktivit. A já věřím, že na příštím srazu nás bude zase o něco víc!


MČR agility pohledem mistrů

3. března 2013 v 14:28 | Jakub Štýbr |  Mistrovství

Aneta Slavíková

(mistr ČR v kategorii small se psem Black Berry Prague Haley)

Jak se ti líbilo letošní MČR v agility a jak se ti v liberecké běhalo?
Na MČR jsem se velmi těšila. Chtěla jsem si vyzkoušet povrch, který byl použit na MS. Je to opravdu rychlý povrch, který neklouže. Moc jsem si tento závod užila, atmosféra byla skvělá, stejně jako organizace.

Můžeš krátce zhodnotit oba parkúry jednotlivců na MČR?
Oba parkúry se mi líbily. Byly hodně běhavé, ale bylo nutné zvládnout i technické pasáže. Sice jsem z některých částí měla obavy, ale o to víc mě těšilo, že jsem je zvládla.

Co ti na MČR udělalo největší radost?
Největší radost jsem měla z titulu mistr republiky. A taky jsem byla ráda, že jsem udělala radost mé trenérce Olze Edrové, která získala titul mistra republiky v kategorii large. Byla pro mě velká čest stát po boku ostatních mistrů a poslouchat společně hymnu. Byl to můj první úspěch na velkých závodech.

Chtěla bys příští MČR opět v hale nebo raději venku?
Já bych volila určitě zase halu. V hale nezáleží na počasí, které může celé závody pokazit. A když je kvalitní povrch (umělá tráva), jako byla nyní v Liberci, dodá to závodu na atraktivitě.


Barbara Sajdoková

(mistr ČR v kategorii medium s fenou A3ch Zafír Bogárka Gondüzö - Alkonyat)

Můžeš krátce zhodnotit oba parkúry jednotlivců na MČR?
Jumping Gabi Steppan byl pěkný - běhavý a přitom bylo zapotřebí techniky, aby tým udržel ideální linii a zaběhl tak v solidním čase. Líbila se mi úvodní sekvence po látkový tunel. Agility Hanse Frieda bylo postaveno na dvou prvcích - outech, kterých bylo v parkúru pět, a rovných rychlých úsecích, přesto (nebo možná právě proto) ho bez chyby doběhlo méně týmů než v prvním kole.

Co ti na MČR udělalo největší radost?
Radost mi udělalo hodně lidí, ale tu největší asi Safirka. V létě na tom nebyla zdravotně nejlíp, ale je to bojovnice a doufám, že teď nám zdraví bude dlouho sloužit - minimálně tak dlouho, jako La od Silvie Trkman.

Chtěla bys příští MČR opět v hale nebo raději venku?
Taková teplá hala s perfektním kobercem je velmi pohodlná. Kdyby se tam vlezly dva parkúry (nebo bylo méně závodníků), a ještě by člověk mohl mít psy u sebe a ne v šatně nebo autě, brala bych halu. Pokud by bylo pěkné počasí a místo s vělkými prostory na venčení, beru venek. Obojí má svá plus i mínus.


Olina Edrová

( mistr ČR v kategorii medium se psem Tom Miveko)

Jak se ti líbilo letošní MČR agility a jak se ti v liberecké hale líbilo?
Letošní MČR byly moc příjemné závody. V liberecké hale se běhalo velmi dobře, koberec psům neklouzal a organizace byla na jedničku.
Výkony některých týmů byly naprosto fascinující! :)

Můžeš nějak porovnat start na MS a MČR?
Z mého pohledu jsou starty na MS a na MČR naprosto neporovnatelné. Letošní MS bylo ohromné se vším všudy. Plno fanoušků, spousta závodníků, celá řada skvělých týmů i výkonů.
MČR je závod určený především nám, českým závodníkům. Tento závod považuji a sváteční, jde o setkání příznivců tohoto sportu z celé ČR.
Avšak díky tomu, že MČR bylo otevřené i pro zahjraniční účastníky, rozšířilo se nejen startovní pole, ale také výkony, které zvýšily úroveň tohoto mistrovství.

Můžeš krátce zhodnotit oba parkúry jednotlivců na MČR?
Parkúry pro kategorii large podle mého názoru nebyly nijak obtížné. Byly vzdušné a běhavé, ale jak víme, agility jsou, kromě jiného i o štěstí.

Co ti na MČR udělalo největší radost?
MČR je svátkem, setkáním všech bláznivých agiliťáků. Bylo moc hezké se potkat se všemi těmi blázny:-)).
Největší radost jsem měla z vítězství Anety Slavíkové v kategorii small. Aneta s Berrym jsou moji svěřenci, a pro mě v roli trenéra bylo krásné gratulovat k titulu právě tomuto týmu.

Chtěla bys příští MČR v hale nebo raději venku?
Vzhledem k tomu, že větru a dešti poručit neumíme, rozhodně bych preferovala pro příští MČR halu.


Ljuba Řezníčková

(mistr ČR v kategorii large s kříženkou Mayou)

Co pro tebe znamená zisk titulu mistr ČR v agility veteránů?
Je to obrovský pocit! Velká radost. sou plemena, která jsou předurčena pro určitý typ práce nebo sportu. U kříženců je to vždy sázka do loterie, ale Maya je výjimečný pes. Od chvíle, kdy jsem si ji přivedla z útulku, se ochotně a s nadšením učila všechny dovednosti. Ona se pro agility narodila.

Jak často s Mayou trénuješ a závodíš?
Teď už trochu brzdíme. Vedu kurz agility ve Zlíně, kde Maya ukazuje nováčkům jak na to. Samostatně trénujeme jednou týdně. Pro Mayu ale trénink není tak náročný, jako dříve. Teď už musí převzít štafetu mladší Pepa a šestiměsíční Jay.

Můžeš prosím popsat svůj postoj ke kategorii veteránů? Je správné, že vznikla, a že je v programu MČR?
Myslím si, že kategorie veteránů má v programu MČR své místo. Je to takové poděkování za společné úsilí a úspěchy. Vše je ovšem v přístupu psovodů v této kategorii. Je třeba použít rozum a vnímat, jestli pejska tento typ zátěže ještě těší. Maya letos ukončila svou aktivní kariéru startem na IMCA v Belgii. Přestože jí táhne na jedenáctý rok, je stále do závodění hrr. Vím však, že jí bude sil ubývat. Pokud bude v kondici, postaví se Mášenka na start ještě příští rok. Jinak se mnou bude jezdit na závody jako ,,čestný divák" a užívat si klidové procházky. Za radost, kterou nám naši psi dávají, si ohleduplnost zaslouží.



Výživa sportovních psů s ohledem na funkci kloubů

1. března 2013 v 15:51 | MVDr. Josef Nosek |  Ostatní
Tato problematika je natolik specifická, že rozsah článku vylučuje zabývat se podrobnostmi. Jestliže se při řešení problematiky souvisící s dopadem výživy na zdravotní stav setkáváme s tvrzením, že většinu takových problémů by měl řešit veterinární lékař, v případě kloubního aparátu to platí dvojnásob.

Okolnosti vývoje, zatěžování a později alterace (proces stárnutí) jsou přesto z velké části v rukou hovatele a majitele. Zvláště důrazně je třeba v této souvislosti připomenout potřebu kvalitního krmení. V období růstu organismu již dnes o nutnosti kvalitní výživy většina z nás nepochybuje. Výživa tu hraje nezastoupitelnou funkci.
Často se v této souvislosti majitelé psů dotazují na přídavky syntetických chondroprotektiv, obvykle se řeč stočí na glukosamin sulfát a chondroitin sulfát, výjimečně na diacerin. Zasvěcení zájemci nechápou, proč není u některých kvalitních krmiv běžné přidávání v syntetické podobě. Jedná-li se skutečně o kvalitní krmiva, jsou v nich zastoupeny chondroprotektivní látky z přirozených zdrojů.
U rostoucího organismu - bez ohledu na to, jaké bude jednou jeho pracovní zatížení - bych se plně přikláněl na stranu přirozeného zdroje všech látek potřebných pro růst a zdravý vývoj. Poslední údaj jednoho z výrobců o poměru využitelnosti přirozených a syntetických chondroprotektiv byl 4:1, pochopitelně ve prospěch přirozených zdrojů.
Po dosažení dospělosti jsou někteří jedinci více zatěžování. Důvodem může být jejich tělesná hmotnost nebo jejich pohybová aktivita. Hmotnost je jednoznačně méně přirozená zátěž, a tou nejlepší prevencí poruch kloubů (DJD - degerativní kloubní onemocnění) je udržování ,,stíhlé linie". Přídavek chondroprotektivních látek (opět bych preferoval přirozené zdroje) je delší žádoucí prvek prevence. Podávání chondroprotektiv pro psy vykazující poruchy kloubů - nejprve zánětlivé změny, které postupně přecházejí v degenerativní změny - bych ponechal veterinárnímu lékaři, který je schopen správně posoudit vážnost stavu a podle toho také vést léčbu.
V této souvislosti bych rád uvedl, že chondroprotektivní látky byly dříve sice doporučovány jako neškodné při dlouhodobém podávání, ale přiznávalo se, že jejich funkce není v pravém slova smyslu protektivní, protože jejich účinek se projevil teprve v případě poruch kloubní výstelky. Dnes, spolu s novými poznatky, se mění názory na podávání podobných látek. Mluví se o klouní výživě, přiznává se podíl na stavbě nejen chrupavčité tkáně, ale i na tvorbě synoviální (kloubní) tekutiny. Zůstává ale faktem, že takové látky si organismus vyrábí z vlastních zdrojů, a jejich nedostatek se uplatňuje teprve v organismu s poruchou metabolismu.
Jakýmsi hitem poslední doby jsou látky označované jako SYSADOA ( z anglického symptomatic slow acting drugs of osteoarthritis). Tyto látky pracují na úrovni metabolismu kloubní chrupavky, kde obnovují rovnováhu. Díky jejich pomalému účinku začínají působit teprve po několika týdnech, tak dlouho také přetrvává jejich působení po vysazení. Mají podobné analgetické účinky jako nesteroidní antiflogistika, především se ale nezpochybňuje jejich podíl na prevenci vzniku poruch kloubních struktur a podporu jejich odolnosti. Samostatnou kapitolou prevence je užívání kolagenu a látek, které se podílejí na tvorbě kolagenu v organismu.
Pokud se mluví o specifické výživě sportovně vedených psů, pak bych ve zkratce doporučil velmi kvalitní výživu, obsahující všechny přirozené složky ve vědecky stanoveném množství a poměru, nepřekrmování, a zbytek již zvládne zdravý organismus sám. U nemocného organismu se vždy raději vydejte za veterinářem. Posouzení, kde končí zdravý sport a kde začíná nezdravá zátěž, ponechám na vás.

848















Virtuální stáj Ufonek
*
www.psiadusa.sk
Svoboda zvířat
Pets Planet
pomipo.blog.cz
http://nd01.jxs.cz/629/041/edf2fcfaf9_50364717_o2.jpg

úvodní strana