Facebook- KLIKNI ZDE !


,,Kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy." - Africké přísloví
,,Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských necností.
,,Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje více než sebe."
,,Život je pes, a proto žít je psina!"

Červenec 2014

Tři základní dovednosti pro výcvik malých plemen

8. července 2014 v 0:00 | František Vanžura - Psí sporty |  Klasický výcvik
V tomto článku si shrneme základní dovednosti pro sportovní výcvik malých plemen.

1. Aport

Aportování je základem pro speciální cviky - pachové práce (rozlišování, vyhledávání, apod.), a bez rozpracovaného aportu se s nácvikem pachovek těžko začíná. Zatímco velcí psi jsou při obraně stále motivováni rukávem, malý pes při speciálních cvicích musí být hlavně motivován svou chutí aportovat. Pes se musí naučit provést aport nejen z hodu, ale také dohledat a přinést předměty položené na zemi, a navíc různé materiály (včerně kovu - klíčů). Aport může být také skvělou motivací a zároveň odměnou pro nácvik aktivní a pozorné poslušnosti. Při široké škále plemen, která se zapojují do výcviku, se často setkáváme s tvrzením, že tohle či tamto konkrétní plemeno od přírody neaportuje, a že se to nedá překonat. Kořistnický pud má však v sobě každý pes a štěňata všech plemen se přetahují o hračky. Zkušenosti tak jasně potvrzují, že schopnost naučit se aport není až tak ovlivněna plemenem, jako spíše přístupem majitele psa.

2. Odolnost při střelbě

Zkušební řád sportovní kynologie pro malé "zdědil" od velkých plemen také přezkušování odolnosti psa ke střelbě při poslušnosti, konkrétně při dlouhodobém odložení psa a jednom dalším cviku (dle obtížnosti zkoušky, např. aport přes překážku). Řada psovodů toto vidí jako problém (jak také prokázala nedávná anketa Klubu výcviku mezi psovody), který je může od tohoto výcviku dokonce odrazovat. Je však velmi nepravděpodobné, že by tento test byl v brzké době odstraněn, je proto třeba se na tento aspekt připravovat již od štěněte. A to doslova, protože prvním krokem je správný výběr štěněte, kdy se bojácnost k ruchům okolí dá už částečně odhalit ve smečce, než si štěně odebereme od chovatele. U malých plemen navíc ještě neexistují ustálené pracovní chovné linie, které b dávaly vysoký předpoklad, že štěně bojácné nebude. Dále je nutné předcházet po celý život psa zbytečně stresovým situacím, jako jsou silvestrovské oslavy apod. Nakonec je třeba svým chováním psa ujistit, že střelba není nic negativního, čeho by se měl obávat.

3. Stopování

Sportovní kynologie je takový "psí víceboj" a jednou z klíčových disciplín jsou stopy. Hlavním specifikem stop je to, že jejich nácvik je dlouhodobá záležitost. Z poslušnosti můžeme někdy nabýt dojmu, že naučit nějaký cvik je otázka dnů nebo maximálně týdnů, což u stop na vyšší úrovni v žádném případě neplatí. Všechno je třeba si řádně "odchodit" a odpracovat. Navíc stopuje se za každého počasí a na různých terénech, ne všechny jsou pro malého psa zcela přívětivé. Je několik způsobů, jak stopy učit (klasika, koláče, čtverce, atd.), každý si musí vybrat pro sebe ten nejlepší. V každém případě ale platí zásada - začít včas a vytrvat. Vidíme už příklady malých psů, kteří byli schopni se dopracovat až na stopařský vrchol tří- a vícehodinových stop zkoušek FH2 či ZPS2.

Lékem je včasná socializace a nácvik

Správným přístupem pro tři výše zmíněné typické problémy je věnovat se jim už od raného věku štěněte, využít jeho přirozenosti. Každý z těchto problémů se při zanedbání později už těžko napravuje a velmi snižuje možnost se dostat se psem do vyšších úrovní zkoušek. Při výchově a výcviku je tedy vždy třeba přemýšlet v souvislostech a cvičit od dohledem instruktora či v kolektivu, který dokáže psovoda opravit či poradit nejlepší přístup k danému cviku.


Historie dogdancingu v České republice

5. července 2014 v 15:44 | Alena Smolíková |  Dogdancing
Dogdancing dorazil do České republiky v roce 1999, kdy se v Praze konalo nulté mistrovství České republiky pod heslem "Kevim Costner tančil s vlky, my tančíme se psy". Pořadatelem akce byla Canisterapeutická společnost v čele se Zdenkou Galajdovou. Soutěž se konala v Jedličkově ústavu a měla jen stručná pravidla, která vyšla písemně ve všech tehdy dostupných kynologických časopisech i denním tisku. Kategorie byly rozděleny podle věku psovodů na děti, mládež a dospělé. Vyhlášena byla i kategorie zdravotně postižených. Soutěžit se mohlo ve dvojicích nebo sólo, s jedním nebo více psy. Hodnotila se fantazie, elegance, souhra člověka a psa a hlavně radost na obou stranách.


A o radost a souhru se psem šlo dle slov Zdenky Galajdové především: "Ne každému se vždy zadařilo, tréma a cizí prostředí udělaly občas i z dobré přípravy v domácím prostředí problém, ale nikdy nikdo nebyl vyřazen, šlo o čistou radost a motivaci pracovat se psem." Tanec nesměl trvat déle než 6 minut. V čele poroty zasedl Vlastimil Harapes, který hodnotil eleganci a fantazii. Vedle něho usedla paní Dora Geblerová starší, která dozírala na zacházení se psy a jestli se výcvik neblíží týrání. Třetím sudím byla členka Nadace na ochranu zvířat. Zúčastnil se dvacet odvážlivců.


V květnu 2000 se konalo již první mistrovství s názvem Tančící Sírius a v listopadu ještě mistrovství Moravy. Začátkem tohoto roku byla také do Česka pozvána Manuela Nassek z Rakouska a předvedla vystoupení se dvěma border koliemi na mezinárodní výstavě psů v Brně.
Již od první soutěže byla výraznou postavou Martina Klimešová s fenou vlčího špic Andy, následovně s fenou belgického ovčáka Bárou. O rok později se objevila Šimona Drábková s dobrmankou Sárou. Mistrovský titul v následujících letech vyhrála vždy jedna z nich.
V roce 2001 se mistrovství konalo v Blansku a o rok později v Třebíči, kde byla poprvé otevřena i kategorie pro začátečníky. V roce 2002 byl založen Klub tance se psem, jehož předsedkyní byla Hana Rajtšlégrová. Klub se rozhodl uspořádat ještě vlastní mistrovství republiky v Blansku, a tak se stalo, že v tomto roce byla mistrovství dvě.
Klub tance se psem (KTP) vytvořil vlastní pravidla, která určovala, že soutěžící musí ve své sestavě předvést pět povinných prvků: otočka, chůze u nohy, obíhání, couvání a tanec na dálku (libovolný prvek ze vzdálenosti min. 3 metry od psovoda). Kategorie byly děleny nejen podle věku (na mládež a dospělé), ale také podle výkonnosti (začátečníci, pokročilí, elitní).
Čtvrtý ročník mistrovství se v roce 2003 vrátil do Prahy a v listopadu pořádal KTP v Blansku mistrovství Evropy v tanci se psem. Bohužel se na soutěž kromě Čechů přihlásily jen tři Polky. Bylo to ale poprvé, co byl do Česka pozvána zahraniční rozhodčí, a to Annie Clayton z Anglie.
V roce 2004 založila Šimona Drábková druhý klub, a to Dogdancing Club Czech Republic (DDCCR). Ten převzal oficiální anglická pravidla a stal se pobočkou Paws n Music Associations. Soutěžící si mohli vybrat ze čtyř divizí - musical dressage (podobné drezúře koní, cvik musí být předváděn přesně do hudby a pes by měl po většinu sestavy klusat), heelwork to music (chůze u nohy do hudby), freestyle (volný styl) a dances with dogs (zde se musel psovod tanečně zapojovat). Kromě soutěží v těchto divizích se začaly skládat i postupové zkoušky, tři úrovně v každé divizi, tedy celkem 12 zkoušek.
V roce 2005 uspořádal DDCCR první mistrovství republiky v dogdancingu rozdělené na divize.
Nutno podotknout, že v letech 2004-2007 se u nás konala Dog Dancing Show Prague. Soutěž, která byla velice oblíbená a ojedinělá svými pravidly. Pořadatelem byl Antonín Grygar, uznávaný rozhodčí agility. Soutěž byla tříkolová. První kolo se skládalo z povinných prvků, které si soutěžící vylosoval. Druhé kolo byla krátká sestava s povinnou rekvizitou. Třetí, finálové kolo, byla volná sestava, do které postoupil pouze omezený počet soutěžících. Dá se říci, že tato soutěž byla nejprestižnější soutěží u nás a účastnily se jí i týmy ze zahraničí. Čtyři ročníky mají jen dvě vítězky - první dva roky vyhrála Šimona Drábková s dobrmankou Sárou a další dva Alena Smolíková s border kolií Keysi.
V roce 2010 zanikl KTP a zůstal pouze DDCCR, který upravil svá pravidla a od roku 2013 se nesoutěží ve čtyřech divizích, ale zůstaly pouze dvě, heelwork to music a fŕeestyle.

Pes a letadlo

4. července 2014 v 18:35 | Psí sporty - Eva Lačňáková |  Poradna
Chystáte se s vaším psem někam daleko a uvažujete o letadle? Tady je pár rad a tipů. Zvažujete s vaším pejskem letět? Cestu v každém případě plánujte dostatečně dopředu,zjistěte si, která společnost do vámi zvolené destinace psy bere a za jakých podmínek.

Veterinární požadavky

Určitě si ověřte veterinární požadavky nejen země, do které cestujete, ale i letecké společnosti, která psa bude přepravovat. Standardním požadavkem je pet passport s vyznačeným platným datem očkováním proti vzteklině, obvykle i potvrzení o aktuálním zdravotním stavu psa. Co se speciálních požadavků týká, některé země mají i další požadavky, např. Finsko vyžaduje podání tablety proti srdečním červům maximálně 24 hodin před letem (hodinu potvrzuje veterinář).



848















Virtuální stáj Ufonek
*
www.psiadusa.sk
Svoboda zvířat
Pets Planet
pomipo.blog.cz
http://nd01.jxs.cz/629/041/edf2fcfaf9_50364717_o2.jpg

úvodní strana